všechno nebo nic

<11>

týden uběhl jako voda a já dnes nastupuju do ,,práce" , už od šesti jsem na nohách a teď si dělám už třetí kafe tentokrát ale do termosky  , protože když jsem ve stresu kafe pomáhá nejvíc , rozloučila jsem se s Márvinem a vyrazila se sportovní taškou na rameni do fitka

,,ahoj Martine " usmála jsem se na svého šéfa když jsem zašla do šaten pro personál

,,ahoj mirriam , za půl hodiny by ti měla přijít nějaká paní , prý není moc náročná takže pro tebe zatím ideální" usmál se

,,tak jo děkuju" převlékla jsem se do legín a bílého tílka , vzala jsem si ještě boty do fitka a otočila jsem se na Martina ,,docela se bojim" řekla jsem nervózně

,,neboj to zvládneš, jo a nemáš dneska čas ?že by jsme pak někam zašli" sjel mě pohledem

,,jo...jasně můžeme , tak pak" pousmála jsem se a vydala se ze šaten

,,dobrý den , vy jste asi moje trenérka " zasmála se nervózně trošku tlustší paní , mohlo jí být tak 32 možná víc

,,dobrý den, to budu já " mile jsem se usmála ,,jsem Mirriam Gleissnerová" podala jsem jí ruku

,,Markéta Fišerová" stiskla mou ruku ,,myslím si že si můžeme tykat"

,,jo" kývla jsem ,,tak můžeme ?" usmála jsem se a ona jen kývla ,,nejdřív se pořádně rozcvičíme a pak půjdeme na pás " vysvětlila jsem

__________________________

,,poprosila bych latté děkuju" usmála jsem se na číšníka

,,já taky prosím" zaklapl Martin jídelníček

,,jistě hned to bude " usmál se číšník a odešel

,,tak jaký byl první den?" zeptal se Martin a pozoroval mě jako nějakou kořist až mi to bylo nepříjemné

,,ale jo v pohodě , náročné ale v pohodě" pousmála jsem se

,,tak to jsem rád " usmál se ,,a co ti tvoji přátelé jak si se s nima vůbec poznala " svraštil obočí když řekl přátelé

,,s Pepou se znám už od malička a je to jako můj brácha , a se zbytkem mě seznámil Pepa , musím říct že kluci jsou neskuteční, je s nima sranda a jsou milý" zvedla jsem jeden koutek do úsměvu

,,hmm..to bych chtěl vidět jak jsou feťáci milý" zamumlal tak abych ho neslyšela , přeci jen jsem slyšela

,,prosim?" svraštila jsem obočí

,,vaše káva " řekl číšník a položil nám kávu na stůl

,,děkujeme " usmála jsem se a číšník odešel

,,a co máš ráda?" změnil téma

,,ráda sportuju , jsem s Pepou " usmála jsem se

__________________________

další týden je za mnou já mám zítra narozeniny , ani jeden z kluků se mi neozvali ani Hasan , dost mě to mrzí ale vím že mají taky hodně práce a hlavně maj koncerty

,,alespoň že mám tebe Márvi" dala jsem pusu svému už chlupatému kocourkovy ,,vidíš jste tu spolu a je.." zamyslela jsem se ,,je nám dobře" pousmála jsem se ,,nechceš si hrát? co?" mluvila jsem k němu jako kdyby mi snad měl rozumět

sebrala jsem z podlahy malou myšku s rolničkou na hraní a začala a ní pohybovat po podlaze a rolnička začala vydávat zvuk který Márvina zaujaly a začal po myšce hmatat packou , hrála jsem si s ním asi hoďku , když mi začal zvonit mobil . Neochotně jsem se zvedla a podívala se kdo mi volá byl to Hasan, hovor jsem přijmula a telefon si dala k uchu

,,ahoj zlatoo "poznala jsem že na druhé straně není Pepa ale nejspíš dost na opilej Dominik

,,ahoj Dominiku" špitla jsem ,, potřebuješ něco? nebo voláš jen tak ..." zeptala jsem se a posadila se na balkón

,,já nevim , chci si povídat " zasmál se

,,ráda bych si s tebou povídala ale si opilej , místo toho si jdi radši lehnout a vrať prosím tě Pepovy ten mobil" zadívala jsem se na noční Pardubice

,,ale já nechci spát " zakňoural

,,Dominiku , jdi si lehnout prosím zítra si můžeme povídat ale dnes to opravdu nemá cenu " chvíli bylo ticho , že jsem se až lekla že ten mobil někde nechal

,,dobře tak dobrou princezno" zamumlal

,,dobrou Dominiku" jak jsem to dořekla hovor jsem ukončila

zadívala jsem se na noční oblohu, Márvin začal mňoukat a škrábat na balkónové dveře, proto jsem si ho vzala do ruky a sedla si s ním na balkón a znovu svůj pohled přesměrovala na oblohu

,,víš Márvi Pepa mi jednou řekl " uchechtla jsem se nad tím že si povídám s kocourem ,,až budeš někdy v noci sedět a koukat na hvězdy. Vzpomeň si že svítí vždy jen a jen pro tebe. Že pokaždé je každá hvězda na svém místě a když už prostě nemá sílu na to se držet. Spadne. A ty nebuď jak hvězda co nemá sílu. Buď vždy ta hvězda jejíž energie a záře proudí do celého světa a celý svět se zrovna na tu hvězdu dívá." utřela jsem si slzy které mi tekly po tvářích , Pepa mi hrozně chybí a upřímně jsem doufala že to bude on kdo mi zavolá ne Dominik , neříkám že mi vadí že mi volal Dominik, i když , stejně si to zítra nebude pamatovat protože byl opilej a bůh ví co všechno . Já chápu že má Pepa hodně práce a jezdí po koncertech ale třeba na cestě z jednoho města do druhého mi může alespoň napsat . Taky jsem doufala že se mnou bude na moje narozeniny jenže bohužel , bude ještě dva dny jezdit po koncertech. Nemám mu to za zlé vím že ho hudba naplňuje , ale zase jsem doufala že to třeba zkrátí aby se mnou byl nebo nevim , udělal si čas na to aby mi zavolal nebo alespoň napsal .

,,pojď půjdeme spát" odnesla jsem Márvina k sobě do postele a sama jsem zaplula do peřin

Márvin se uvelebil na druhém polštáři a oba jsme se vydali do říše snů , spíš snů a nočních můr