všechno nebo nic

<21>

už týden a půl ležím jen doma , Pepa mi vozí zásoby jídla , s nikým nekomunikuju , Pepovy vždy jen napíšu že děkuju, nemám sílu na to s někým mluvit 

dveře opět bouchly , což oznamovalo příchod Pepy , vlastně jako každý den ,posadil se vedle mě na gauč , spíš na opěradlo protože jsem byla rozvalená přes polovinu gauče a zbytek byl zabrán obalama od jídel , flašek od pití a posmrkaných kapesníků

,,Mirriam koukni se na sebe, vypadáš jak troska, přejíš se a pak to vybleješ , furt jen brečíš divím se že ti to ještě to jde , jak dlouho si ještě myslíš že to takhle půjde že tě v tý práci budou držet i když tam nebudeš chodit. Mirri je to jenom zasranej kluk a hlavně Dominik, nemá cenu se tím trápit, zvedni se a začni znova žít , nikdo ti totiž nemá právo takhle zničit city" povzbudivě se usmál 

má pravdu měla bych začít něco dělat, posadila jsem se a rozešla jsem se do pokoje kde jsem vzala , šedý tepláky a černý tričko a zalezla do koupelny kde jsem si dala horkou sprchu , celá mokrá jsem vylezla ven ze sprchy a osušila se , vlasy jsem si zabalila do ručníku a konečně jsem se oblékla do čistého oblečení , vyčistila jsem si zuby a následně jsem vylezla z koupelny

,,můj andílku musíme jít uklízet" pousmála jsem se na Pepu

,,jak já rád slyším tvůj hlas" zářivě se usmál a pevně mě objal 

za dvě hodiny jsme měli byt kompletně uklizený

,,hele nechceš jet k mojí máme a tátovy? rádi tě uviděj a budou mít radost " prohodil, když jsme pili kafe

,,nechci jim být akorát na obtíž" pokrčila jsem rameny

,,nebudeš na obtíž, už minule se na tebe ptali kdy přijedeš" usmál se 

,,já nevím, fakt nechci otravovat , vím že toho maj hodně" dopila jsem své kafe a hrnek jsem položila na stůl ,,a navíc mám Márvina, kterého doma nechat nemůžu" dodala jsem a koukla se na spícího kocourka 

,,toho můžeš vzít, bude běhat venku a navíc máma má teď dovolenou takže uvítá společnost" položil mi ruku na rameno

,,no tak dobře " pousmála jsem se 

,,zavolám jí" vytáhl mobil z kapsy a zavolal jí ,,prej můžeš přijet už dneska" usmál se když hovor ukončil

,,tak jdeme balit?" usmála jsem se sice to nebyl pravý úsměv ale byl to úsměv

,,jdeme" zvedl se z gauče

za hodinu jsme měli sbaleno a já už jsem byla namalovaná a oblečená do černých džínů a bílého roláku , je už podzim a mě je zima i v létě takže rolák byl ideální , Márvinovi jsem zbalila vše potřebné a dala jsem ho do cestovní přepravky kterou jsme následně upevnili pásama na zadní sedačce Jakubova auta prej nás tam hodí , že rád uvidí Pepovu mamku

,,máš všechno?" zeptal se Pepa , když jsem zamykala byt

,,mám" usmála jsem se 

,,tak fajn" úsměv mi oplatil

oba jsme seběhli schody dolů a nasedly do auta , já jsem si sedla dozadu a Kuba s Pepou dopředu 

cesta do Tábora probíhala docela v pohodě, většinou si povídali jen kluci a já se do jejich konverzace moc nezapojovala 

,,Mirriam vstávej jsme tady" mluvil na mě Pepa

jen jsem zabručela na náznak že rozhodně vstávat nebudu

,,tak fajn jak chceš" slyšela jsem jen jak se zabouchly dveře tak jsem si oddychla a dál si poklidně spala

do té doby než mě Pepa neodpoutal a nevytáhl z auta 

,,já chci ještě spát prosím" špitla jsem 

,,to máš smůlu kočko"zasmál se Kuba 

,,čemu se směješ Jakube?" zamumlala jsem stále se zavřenýma očima a v Pepově náručí , držela jsem se ho jako klíště

,,fakt to chceš vědět?" znovu se zasmál

,,jo" zamumlala jsem 

,,občas si jako malý dítě Mirriam" uchechtl se Pepa

,,neříkej že ti to vadí" zašeptala jsem mu do ucha, a postavila jsem se na nohy 

všechno jsme nanosili dovnitř a já jsem pustila Márvina v obýváku aby si to všechno prohlédl 

,,kde máš mámu?" zeptal se Jakub

,,šla něco koupit psala mi to " usmál se Pepa 

,,nejdeme jí naproti?" jemně jsem naklonila hlavu

,,můžeme" pokrčil rameny Pepa 

než jsme stihly dojít k obchodu kde nakupovala Pepova mamka, už jsme jí viděli , rozeběhla jsem se k ní a pevně jí objala, jak už jsem říkala je to jak moje mamka

,,ahooj" zamumlala jsem v objetí 

,,ahoj beruško , ty si čím dál tím hezčí" odtáhla se a prohlédla si mě 

,,děkuju ty taky si snad čím dál tím mladší" usmála jsem se 

mezitím k nám přišli kluci 

,,Kubí ty si taky fešák" usmála se a vtáhla ho do objetí 

,,dobrý den, děkuju" usmál se Kuba

,,ahoj mami" obejmul jí Pepa 

,,kluci doufám že se mi tady o ní staráte" usmála se Pepova mamka

,,to spíš ona o nás" zasmál se Kuba

,,to mi bylo jasný" uchechtla se 

,,ne Pepa se o mě teď staral pořád" špitla jsem 

,,to je dobře, moc dobře zasloužíš si aby se o tebe někdo staral " usmála se na mě