<23>

1.5K 38 1
                                    

nemůžu říct že bych se s Davidem neměla dobře ale byl to první den po dlouhé době

,,beruško? Je jídlo" zavolala mě "mamka" na večeři 

beze slova jsem se zvedla a došla do jídelny a posadila se ke stolu 

,,ahoj, jak bylo v práci?" usmála jsem se na "tátu"

,,ahoj Mirri, až na nějaké maličkosti bylo dobře, a jak si se měla ty? prý si byla v Pokoji (kavárna na náměstí) " úsměv mi oplatil

,,jo byla , šla jsme se pak projít s Davidem , moc se nezměnil, je pořád stejnej akorát je teď je hezčí" zvedla jsem se abych pomohla přinést talíře na stůl

,,já jsem ho teď jsem ho viděla je to opravdu moc hezký klučina" usmála se "mamka"

,,dobrou chuť" pustil se do jídla "táta"

,,dobrou" řekli jsme nastejno s "mamkou"

__________________________

měsíc je zamnou a já pomalu ale jistě přestávám k Dominikovy cokoliv cítit a s prací trenérky jsem taky sekla .

vytočila jsem Pepovo číslo abych mu oznámila novinky

,,jo?" ozvalo se z druhé strany

,,ahojky koblížku" uculila jsem se 

,,ahoj šmudlo" i když ho nevidím vím že se usmál

,,mám nějaké novinky" řekla jsem s radostí v hlase 

,,tak povídej" vyjekl jak malá holka

,,k Dominikovy už téměř nic necítím , práskla jsem s prací a hledám si teď nějaké místo v baru , jo je to sice horší práce ale už když jsem to dělala jako brigádu hodně mě to bavilo" vychrlila jsem na něj ,,a teď to nejdůležitější David se mě dneska zeptal jestli to s ním nechci zkusit a já řekla že by jsme mohly ,jenže zítra odjíždím zpátky do Pardubic , tak jsme se domluvily že by u mě teď zkusil chvíli bydlet" řekla jsem už pomalu a klidně

,,no.. to je skvělý, takže tě zítra přiveze?" nezněl moc nadšeně ale zase ne nějak smutně nebo naštvaně

,,jo joo přiveze" špitla jsem 

,,hele já už musím tak zítra ahoj" aniž by mě nechal odpovědět típl to 

jen jsem si povzdechla a začala balit své věci do kufru a nechala si venku jen to co budu zítra potřebovat, Márvinovi jsem věci už  taky sbalila , když jsem měla dobaleno vysprchovala jsem se a zalehla do postele ,napsala jsem ještě Davidovy 

já:                                                                                                                                                                                                   |Zlato? pojedeme zítra teda v těch 10? |

na odpověď jsem nemusela čekat dlouho

David:                                                                                                                                                                                            |Jasně v 10 budu před vchodem , hezky se vyspi|

jen jsem si zprávu zobrazila a mobil odložila na stoleček vedle postele a vydala se do říše snů

______________________________

vzbudil mě budík v sedm , hned jsem se oblékla do modrých džínů s vysokým pasem a bílého svetru . Když jsem se i namalovala dobalila jsem si poslední věci a kufr snesla dolů , udělala jsem si kafe a Márvinovi jsem dala granulky , sbalila jsem mu pelíšek a zbytek hraček . Sedla jsem si na terasu a v klidu pila kafe. 

,,dobré ráno" posadila se vedle mě "mamka"

,,dobré ráno" usmála jsem se

,,v kolik pojedeš?" zeptala se 

,,v 10 si mě vyzvedne David" položila jsem již dopité kafe na stolek

,,tak dobře, jsem moc ráda že si tu byla" usmála se

,,já taky a jsem moc ráda že jsem vás všechny poznala" úsměv jsem jí oplatila

,,Pepa říkal že jste si k sobě znovu našly cestu, jsem za to moc ráda , jste ten případ přátel kteří spolu drží ať se děje cokoliv" pohladila mě po rameni

,,jsem moc ráda za to že to mezi sebou máme takto , i když jsou mezi náma těžký chvíle vždycky se to urovná, protože ani jeden o to přátelství nechce přijít " pousmála jsem se 

nevím jak dlouho jsme si povídali ale asi hodně dlouho , protože mi volal David že už je před barákem . Márvina jsem dala do přepravky a odnesla jsem ho do auta  

,,ahoj zlato" dala jsem mu pusu 

,,ahoj , tak šup" popohnal mě 

k autu jsem dotáhla zbylé tašky a rozloučila jsem se s "mamkou" následně jsem nastoupila na místo spolujezdce a rozjeli jsme se do Pardubic

,,těšíš se?" zeptal se mě David 

,,jasně že jo a ty?" koukla jsem se na něj 

,,já taky" usmál se

,,víš... nevím jak to teď bude s Pepou , má klíč od mého bytu a občas k nám chodí tak nevím jak to teď bude" špitla jsem 

,,hele já to chápu ale doufám že mu to řekneš že chceme soukromí" věnoval mi lehký polibek 

,,no...jo" lhala jsem , nechci mu říkat aby ke mně nechodil , chci ho mít u sebe

zbytek cesty probíhal  v tichosti , zastavili jsme před panelákem kde bydlím , vystoupili jsme a kufry jsme odnesli ke mně do bytu , vypustila jsem Márvina 

,,zlato zatím se posaď a pusť si televizi já zatím vybalím" usmála jsem se 

vybalila jsem Márvinovo věci a své jsem hodila do pračky , následně jsem již prázdný kufr dovezla do svého pokoje . Málem jsem měla infarkt protože na posteli seděl Pepa, proto jsem vyjekla jak malé dítě

,,ahoj koblížku" skočila jsem na něj a svalila ho na postel 

,,ahoj šmudlo" uchechtl se a pevně mě objímal 

,,co tu děláš? já myslel že natáčíte" zeptala jsem se ho ale stále jsem ho svírala v objetí 

,,to byla jen výmluva šmudlo" dal mi pusu na čelo 

někdo si odkašlal tak jsme se oba zvedli 

,,ježiš, Davide tohle je Pepa můj nejlepší kamarád a Koblížku tohle je David můj přítel " usmála jsem se a dala Davidovy pusu na tvář aby se necítil odstrčený 

,,no tak já vás tu nechám" sjel Davida pohledem Pepa a chystal se k odchodu 

,,ne nechoď" udělala jsem psí oči 

,,nechám vás tu , chcete mít soukromí , a doufám že za dva týdny přijdete na koncert " usmál se a naposledy mě obejmul 

,,přijdeme tak se měj , pozdravuj kluky mám tě ráda" sladce jsem se usmála

,,měj se šmudlo taky tě mám rád" dal mi pusu do vlasů a opustil náš byt 

otočila jsem se na Davida a ten mě propaloval pohledem 

,,co je?" jemně jsem naklonila hlavu 

,,nic" odsekl 

,,snad nejsi naštvaný" uchechtla jsem se 

,,jsem , nemyslel jsem si že bude takhle ve tvým bytě bez tvého vědomí" pokrčil rameny

,,jen mi chtěl udělat radost prosím tě" začala jsem ho líbat ,,miluju tě" zamumlala jsem do polibku 

,,já tebe" odtáhl se ode mě 

,,chceš kafe?" zeptala jsem se 



všechno nebo nicKde žijí příběhy. Začni objevovat