Slunce ☀

S námi...

"Mám to!!! " zahulákala jsem do bytu, jakmile jsem otevřela dveře. "Do prdele! " ozvalo se vzápětí z kuchyně společně se zvukem něčeho rozbitého. Ups, máma se chudák tak lekla mého zařvání, že ji z ruky vypadl hrníček od kávy. Sotva mě však spatřila, upustila lopatku a smeták, hupsla mi kolem krku a pusinkovala mě na obě tváře. "Sluníčko, mám takovou radost! Zajdem si někam na večeři, po obchodech nebo…. Co říkáš? Tohle se musí nějak oslavit!!! "blekotala máma celá dojatá. Ano, musí.
Po předmaturitním šílenství jsem já, Hedvika Róthová,úspěšně ukončila školu. Byla jsem na sebe pyšná, protože jsem šla do sebe, přestala to flákat a chtěla jsem-pro sebe a taky pro mámu, maturitu zvládnout jak nejlíp to půjde. I ona v to věřila, protože jinak si neumím vysvětlit, že zničehonic vytahla slušnou částku peněz na to všechno, co zmínila. Moc dobře jsem veděla, jak na tom teď jsme, takže tohle musela ušetřit ze svých brigád a zakázek ze šití. "Mami… "hlesla jsem překvapením. "Šup šup, nestát, nekoukat, převlíct a jde se"popohnala mě ven z kuchyně o to rychleji, když spatřila můj výraz, který nestačil říct nahlas, ať si to schová na horší časy.
Bylo to nádherné odpoledne, mamča na mě utrácela jak šílená, smály jsme se, pitvořily se, povídaly si. Jakoby by omládla a dokonce se mi podařilo ji přesvědčit, aby si koupila tuniku v černé barvě s bílou tváří nějaké ženy, no vypadala v ní fantasticky,.Dušovala se, že tohle už přeci na ni není. "Ale, prdlajs, mami vypadáš fakt k sežrání",lichotila jsem ji jak nejvíc to šlo. Jemně mě plácla po tváři, celá zčervenala z tolika chvály a dál se prohlížela v zrcadle. "Tak jo, já si to teda vezmu. Zajímalo by mě, co by mi na to řekl táta, kdyby mě v tom viděl",dořekla a pro sebe se pousmála. "No co, že jsi štramanda a pak by chtěl, aby jsi udělala promenádu. "Zahihňala jsem se. Malé kapky slz se jí zaleskly v očích, ale dala mi za pravdu. Takový taťka byl, mamča pro něj byla jediná a nezažila jsem, že by ji něco nepochválil. Nékdy mu už máma spílala, že je s ním těžká práce, že je kritik na baterky, protože i kdyby na sebe natáhla pytel, pochváli ji stejně. Načež tatínek po ní mrsknul očkem a šibalsky ji odpověděl :"no to víš, že jo, protože tobě sluší vše! "
A tak jsme s myšlenkou a jakoby jeho přítomností zavěšené vyšly z obchodu na nějaký ten obídek a den byl ten tam.
Spolužačky navrhly na večer babský oslavovací sejšn, ale já slíbila účast jen napůl. Při tom všem šprtání a nervech jsem mámě ani moc nepomáhala a byla jsem věčně zalezlá v pokoji, na nic víc jsem neměla čas, ale jakmile jsem se o tom mamce zmínila, hned mě postavila do latě. "Viky, neblázni, tohle je tvůj den, já jsem tak unavená, že bych usnula nejspíš v polovině věty a vím, že mi moji trpělivost a dobrotu ještě dostatečně vynahradíš. Jen běž, užij si to s holkama, nezapomeň na pravidla a ráno mi všechno budeš vyprávět, ano? "Ach, ta moje mamulenka, pravidla nepsaná, ale daná, tzn.neopít se, neudělat ostudu, v případě možného zdržení ihned zavolat, dávat na sebe pozor a bavit se. "Vše dodržím, děkuji, "zasalutovala jsem a řítila se do koupelny. Nechala jsem vanu, ať se plní a koukala jsem na sebe do zrcadla. No, postava ani tlustá, ani hubená, výška 165cm, vlasy vlnité černé ,skoro do pasu,plné rty, malý nos a modrošedé oči. Prý kukadla, říkával taťka a kam moje paměť sahá, nikdy neopoměl zanotovat: "Ty máš kukadla, jak zrcadla". Těch vzpomínek na něj bylo dnes o mnoho více, vím, že by se radoval s náma, že by ho to těšilo, šel by nakoupit hromadu masa, připravil by svou 'tajnou'marinádu a griloval by na moji počest v naší zahradě…. Ani táta, ani zahrada… jen maminka a já, maturantka :-)
S úsměvem jsem se ponořila ve vaně…..

Je to zvláštní, napíšu si to na papír, ale ve finále je to tady přepsáno se spoustou obměn.
Chtěla bych slyšet váš názor, kritika je vítaná… o to se budu lepšit nebo mě upozorníte na chyby…
Děkuji všem. :-)*škrábe se na hlavě, studem jí rudnou uši a horí zvědavostí, jestli si to vůbec někdo přečte*