Slunce ☀

Já???

Holky byly moc rády, když jsem dorazila. Klábosily jsme,smály se a pak asi po dvou skleničkách vína jsme se zvedly ze sedačky, objednaly taxíka a za docela halasného brebentění jsme vyšly před barák čekat. Cíl jsme měly jasný, teda, chtěla jsme se jít "vlnit", jenže jsme se nemohly rozhodnout kde to bude nejlepší, takže na otázku taxikáře, kam to bude dámy, jsme jedna přes druhou jmenovaly místní diskotéky, načež to řidič po půl minutě utnul slovy: "myslím, že Story bude nejlepší, už jsem tam vezl hodně lidí, takže ?" Všechny jsme jednoznačně kývly, a vůz se rozjel.

Hudbu bylo slyšet široko daleko, hráli skvěle, takže po schodem nahoru jsme si to šinuly tanečními kroky.I přesto, že tam bylo opravdu lidí dost, podařilo se nám nějakým zázrakem najít skvělé místo, odkud jsme to neměly daleko na parket a viděly jsme i k baru. Popadly jsme nápojový lístek a jak jsem tak bloumala očima po těch drincích, něco mi říkalo, ať zvednu hlavu. Začala jsem si prohlížet lidi, co postávali i tančili nebo seděli u dalších stolů a pak se můj pohled zastavil u baru...

Stál tam...v bílém tričku, s tetováním na bicepsu, ve tmavých džínách,jeho tmavé vlasy mírně nagelované se do dálky leskly a kolem něj jakoby byla nějaká magická aura, která mě přitahovala a nešlo pohledem uhnout.Byla jsem jako Viktorka, která spatřila onoho vojáka. Jenže jsem zatím neviděla do jeho očí, což se však během pár následujích vteřin stalo. Najednou se pootočil a jeho pohled se do mě zabořil...usmál se...ztratila jsem se....

"Hej, tak co dáš???"zpět v realitě, pohled přetržen, jenže sakra, proč mi hoří tváře a co to mrazení, které mnou projelo?" Jo, no nevím" odkašlala jsem si a snažila jsem se přinutit mysl k normálnímu uvažování.Holky okamžitě zjišťovaly to, co nebo spíš kdo mě tak upoutal a pohledem sjely jako po nějaké čáře k němu. Podívaly se zpět na mě, hodně nechápavým a udiveným výrazem s nadzvednutým obočím,jestli se jim to fakt nezdá. Jen jsem pokrčila rameny a snažila se o ledabylý pohled na ně, ať z toho nic nedělají, jen jsem se koukala kolem.

Znaly jsme jedna druhou za ty roky ve škole dost dobře, věděly jsme o sobě prakticky vše, rozuměla jsem tedy, proč jsou z toho tak v šoku. Čech to nebyl určitě, tak krásné kluky( bože co to melu????)u nás nemáme, Turek nebo něco jim podobného, muslim????'Já,že se zahleděla na "něho"????Ta, která ví a četla tolik, že to vše ji zvedá žaludek, mysl postupuje k nenávisti a odporu....Co to má znamenat? Otřepala jsem se, zamračila se a snažila se tu postavu u baru co jak nejvíce ignorovat.Jenže, ačkoliv se mi podařilo bavit se, smát se a tančit, cítila jsem jeho pohled na každém kroku, bylo to šílené,ale taky strašlivě přitahující."Odříkaného největší krajíc"- nesnáším pořekadla, jsou tak pravdivé.

Když DJ zpomalil, plácly jsme sebou na židle a snažily se uhasit žízeň. Celou diskotékou se pomalu rozlévaly první tóny Adele-Make you feel my love a "on" se zjevil u našeho stolu, díval se mi přímo do očí a lámavou češtinou vyslovil větu:"Smím prosit, slešno?"

Nějaká síla mě nadzvedla, něco mě nutilo jít na parket, dát svou ruku kolem jeho pasu a druhou schovat v jeho dlani, srdce si bušilo bez mého svolení o závod, kolena se klepala, ale každý krok byl sladěný,stejný, jako by to tak prostě mělo být.

Tenhle tanec byl počátkem všeho...

Tak snad už zřejmě tušíte o čem to bude… možná kýčovité, možná nápad to byl dobrý.
Moc vás není, co jste to přečetli až sem, ale i za těch pár lidí jsem strašně ráda: -)))mějte se krásně. Kate