ℤ𝕣𝕫𝕒𝕧𝕖̀ 𝕤𝕡𝕚𝕜𝕟𝕦𝕥í | Fremione

V kabinetu profesorky McGonagallové

Ten večer Hermiona nemohla vůbec usnout. Pořád přemýšlela nad tím, co jí s dvojčaty asi čeká v kabinetě profesorky McGonagallové. Pošle je jejich kolejní domů? Co na to řeknou rodiče? Jednu chvíli se jí až nahrnuly slzy do očí, ale rázně se v hlavě okřikla, že brečet nebude a tak je hlubokými nádechy zahnala.

Když se druhý den ráno vyhrabala nevyspalá z postele, celé její tělo se třáslo. V minulých rocích už sice s Harrym a Ronem měli pár průšvihů, nebo porušovali školní řád, tohle jí ale přišlo jako něco úplně jiného, něco daleko horšího.

Ve společenské místnosti už stáli Fred s Georgem. Pokusili se na Hermionu promluvit. Omluvit se jí, že jí do toho zatáhli, ale ona je rázným zdvižením ruky umlčela. Neměla náladu kohokoli poslouchat. Všechnu svou vnitřní sílu směřovala k tomu, aby se psychicky připravila na to nejhorší, což jistě přijde.

Netrvalo to dlouho a už klepali na dveře od kabinetu profesorky McGonagallové.

,,Dále," ozvalo se a dveře se jako na povel otevřely.

Všichni tři tedy vešli dovnitř. Profesorka seděla za stolem a přísně si je všechny prohlížela od hlavy až k patě.

,,Paní profesorko, byla to nehoda," vyhrkl ze sebe ihned Fred.

,,Jo, prostě jsme nečekali, že ty prskavky ten strom zapálí," doplnil ho George.

Oba jí to tak horlivě chtěli vysvětlit a nějak se ospravedlnit, že málem křičeli.

,,Dost!" okřikla je rázně McGonagallová.

,,Abyste věděli, nejraději bych vás ihned vyloučila ze školy..."

Při těch slovech Hermiona, která byla do teď úplně potichu, celá zbledla.

,,Takhle zostudit naší školu..."

Slova paní profesorky se k ní dostávala jakoby z velké dálky. Měla pocit, že snad každou chvíli omdlí. Najednou se ale na profesročiné tváři objevil nepatrný úsměv.

,,Bohužel panu Brumbálovi se ten váš výtvor tolik líbil, že se za vás sám přimluvil."

,,Cože?" vyhrkla ze sebe ihned Hermiona. To snad špatně slyšela nebo ne?

Na tváři obou zrzků se objevil nepatrný úsměv.

,,Moc se neradujte, čeká na vás spousty trestů," zpražila je profesorka ihned přísným pohledem.

,,A to ani nemluvím o bodech, které vám odečtu...padesát za každého."

To už oběma dvěma úsměvy z tváře zmizely. Za to Hermioně se alespoň trochu vrátila do obličeje její původní růžová barva.

,,Co se týká trestů, začnete hned dnes odpoledne a to úklidem sovince," mluvila McGonagallová dál.

,,Teď už můžete jít," kývla směrem ke dveřím.

Všichni tři se se svěšenými hlavami vydali ven z kabinetu. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Hermiona ze svých úst úlevně vypustila nahromadění vzduch. Připadala si jakoby celou dobu, co byli v kabinetu, nedýchala. Zavřela oči a se zády opřenými o zeď se svezla dolů na zem. Nevyhodili jí. To byla jistě dobrá zpráva. Ale byla vyloučení tak blízko, že se jí z toho až udělalo zle.