You just want dreaming out of long way

Lehkomyslnost prvních dnů

George se snažil nad životem příliš nepřemýšlet.

To byla jeho hlavní strategie.

Kdysi si přál, aby věci byly co nejjednodušší. Teď si přál, aby si věci v ideálním případě zkrátka nepamatoval – ať už budou jakékoliv.

Problémem bylo, že z toho zůstalo opravdu jen přání.

Vzpomínal si. Na svůj a Dreamův příchod na SMP. Vzpomínal si na svět, který byl zcela nový, žádným člověkem před nimi nedotčený. Vzpomínal si na jezero a dům vystavěný v jeho středu, na teplé letní noci strávené stavbou, strávené objevováním, strávené rybařením. Vzpomínal si na pocit lehkosti, na nenucenost, s jakou kolem sebe vtipkovali, s jakou existovali.

„Odcházím. Kašlu na tebe."

George okamžitě uchopil komunikátor pevněji, přiblížil si ho ke rtům. „Ne, Dreame," zavolal do zařízení. „No tak."

Odpovědí mu okamžitě byl smích. „No tak, Dreame, prosím," ozvalo se z druhé strany v posměšném napodobení jeho hlasu.

„No tak, přijď mě zachránit."

„Prosím, och, potřebuju tě," utahoval si z něj Dream dál.

„Ano, potřebuju tě!" zavrčel George v narůstající frustraci.

„Dobře," odpověděl Dream smířlivě a George si sotva stačil oddechnout, než se ozvalo doplnění: „Řekni, že mě miluješ... a já to zvážím.

George téměř slyšel jeho úšklebek a nesnášel to. Nesnášel vedro Netheru. Nesnášel vedro, co s Netherem nesouviselo. „Ne. Přestaň."

„Zvážím to."

Otráveně zatnul zuby. Jako by situace nemohla být horší, ozval se vzápětí v hovoru třetí hlas. „Já to nechápu," zasmála se Alyssa, která přešla do tónu výrazně škádlivějšího, než bylo nutné. „Kdykoliv si myslíte, že vás nikdo neslyší, říkáte si to pořád."

George vydal vysoký, nevěřícně pobavený zvuk, ale ani tím nedokázal přehlušit Dreamovo okamžité přitakávání. „Přesně to mu vždycky říkám! Před kýmkoliv jiným je najednou stydlivý!"

„Vtipné," opáčil George hlasem, který jasně říkal, že se baví velmi málo, což u zbylých dvou vyvolalo jen další smích. „Alyssa dělá vtípky. A teď bych vážně ocenil, kdybyste přišli opravit ten portál, abych mohl ven."

Vzpomínal si na celou lehkomyslnost prvních dnů. Na Sapnapa a jeho láskyplné držení kyblíků s rybičkami, co chytil v jezeře, na kterém postavili společný dům. Na Alyssu a němého Callahana, co spolu seděli ve člunu dlouho do noci, na Alyssin zvonivý smích, kdykoliv spolu překazili rybaření Samovi. Na Sama, který se navzdory všemu jejich hašteření vždycky s úsměvem snažil o to, aby chodili spát usmíření, aby se všichni cítili co nejlépe.

Krátce se Georgeovi udělalo zle z myšlenky, že se o to Sam stále snaží. Udělalo se mu ještě hůř z myšlenky, že celá masivní, chladná a neproniknutelná stavba Vězení je jen vyvrcholením toho snažení.

Vzpomínal si na moment, kdy Dreamovi jednou jedinkrát řekl jeho pravým jménem a vyvedl ho z míry tak, že z dřevěné lávky vedoucí k jejich domu na jezeře téměř spadl.

Přemýšlel, kam se ztratil ten jednoduchý svět.

Vzpomínal, jak jednou jedinkrát krátce odešel, a když se vrátil, stáli na pokraji války. Tenkrát ani nevěděli, že to časem bude jen ta první, jen jedna z těch menších.