You just want dreaming out of long way

Nejpodivnější ze všech snů

 George na to všechno rezignoval. Jeden národ za druhým – žádný pro něj nic neznamenal. Následoval Sapnapa, čímž pádem většinou následoval Quackityho a Karla. Ocitnout se v Království Kinoko, dál od středu SMP, s nádhernými houbovými stavbami, fontánou na nádvoří a izolací od kohokoliv nezvaného, bylo po dlouhé době až překvapivě příjemné.

Nezajímal se o stav věcí.

Zpráva o Dreamově uvěznění se ho v podstatě ani nedotkla.

Nebo si to alespoň myslel, dokud nezačaly... ty sny.

První z nich byl krátký a chaotický.

Zdálo se mu o zoufalých výkřicích vycházejících z temné obsidiánové stavby Pandořiny kobky. Zdálo se mu o vlastních mozolnatých prstech, co na neproniknutelném obsidiánu lámaly jeden krumpáč za druhým, jak se zoufalství výkřiků stupňovalo. Zdálo se mu o Samovi s hrotem meče opřeným o jeho hrdlo, co temným hlasem šeptá, že jestli se jeho přičiněním objeví na zdech vězení ještě jedna jediná prasklina, osobně mu vezme zbývající dva životy.

Ani nevěděl, do jaké míry to sny jsou. Spousta ostatních obyvatel SMP si z něj utahovala, že se snaží prospat většinu dění. George si poslední dobou nebyl jistý, jestli vůbec někdy skutečně spí.

Nevěděl, jestli jsou to sny. Nevěděl, jestli jsou to představy. Nevěděl, jestli je to realita.

V dalším snu, který mu uvízl v hlavě, se s ním setkal bůh.

„Georgi, myslím si, že bys měl jít se mnou," řekl BadBoyHalo a výhružka v jeho hlase by byla dost zřejmá, i kdyby na hnědovlasého současně nemířil lesklým trojzubcem.

„Co tím myslíš?" pokusil se od něj George opatrně couvat.

„Myslím si, že bychom si měli vyrazit k Vejci. My všichni," otočil se vzápětí démon k Niki, která se zády tiskla ke stěně na opačné straně místnosti.

Pravdou bylo, že George o Vejci nevěděl mnoho. Nikdy obrovský rudý objekt, co vyrostl v podzemí zdánlivě odnikud a šířil své popínavé červené kořeny všude, kam se člověk po SMP jen podíval, na vlastní oči neviděl. Viděl ale efekt, jaký na lidi mělo. Viděl, co dokázalo udělat v lidské mysli, kdykoliv se mu někdo vystavil delší dobu. Viděl Bada, který v životě nechtěl víc, než žít se svým manželem ve vile a zachovávat neutralitu, jak na něj míří trojzubcem s hroty ostrými jako břitva, a v očích nemá jedinou emoci.

George si matně vybavoval, že shodou okolností snad každý, koho Vejce kdy ovládlo, měl někoho blízkého, pro koho by udělal cokoliv. A shodou okolností ten někdo blízký většinou zmizel jen krátce před tím, než si Vejce prodralo cestu myšlením pozůstalých.

Zajímavé náhody.

Nic z toho mu ale proti namířenému trojzubci nemělo šanci pomoct.

„Uhm..." vydala Niki nejistý zvuk.

George její zvuk napodobil. „Nejsem si jistý, jestli s tebou chci jít k Vejci."

Bad si protočil trojzubec v ruce. „Buď se mnou půjdeš, nebo umřeš. Nechávám tě si vybrat," řekl s pokrčením ramen.