Situace se jen zhoršovala.
Když jednoho dne našel George místo svého muchomůrkového domu ohořelé trosky, nebyl si jistý, jestli má vůbec právo být překvapený. Rozhodně nebyl překvapený, když se po jeho boku objevil Karl, který s povzdechem ukázal rukou k Novému L'Manburgu.
Ani Karl mu sice nedokázal říct, co přesně se s jeho domem stalo, přesto se zdálo, že celá katastrofa takřka křičí Tommyho jméno. Křičel jeho nulový respekt k autoritám, historie s rabování a zapalováním domů, jeho potřeba dělat problémy v jakémkoliv mezičase, kdy se problémy nedělaly samy.
George se k městu postavenému nad kráterem vydal tak rychle, že byl krátce přesvědčen, že Tommymu vezme poslední život ještě před polednem.
Přímo na místě ho ale zastavily obrovské obsidiánové zdi. Dvakrát tak vysoké jako on. Město uzavřené v neproniknutelné černotě.
„Georgi," ozvalo se vedle něj tak náhle, že hnědovlasý překvapeně vykřikl. Dream opatrně přikývl, když si George při pohledu na něj úlevně oddechl.
„Máš... hezký štít," zamnul si král nejistě zátylek.
Dream následoval jeho pohled. Štít s motivem modré cihlové stěny jako by byl výsměšným odrazem zdí kolem národa před nimi. „Heh, jo." Krátká odmlka. „Tommy ti zapálil dům."
Ani se na sebe nepodívali. „Jo."
„Protože jsi král, bylo to... poškození královského majetku. Nemluvě o tom, že všechny poválečné smlouvy jsou teď neplatné. Takže jsem postavil kolem L'Manburgu zdi. Chci, aby Tommyho učinili odpovědným."
George se unaveně zamračil. Nadechoval se k odpovědi.
„Postarám se o tohle všechno."
Možná právě to byla příčina Georgeova mračení. „Jak pomáhá ta zeď starání se o to všechno? Jak ta zeď zabrání Tommymu jít a zapálit další dům?"
„Tommy je teď viceprezident L'Manburgu. Měl by okamžitě sestoupit z funkce." Dreamův pohled se otočil zpět k obsidiánovým hradbám. „A ani to nebude dost."
George nevěřícně vrtěl hlavou. Celé to byla fraška. „Ani jsem neudělal nic špatně," mumlal si pro sebe. „Neudělal jsem nic špatnýho. A stejně jsem přišel o dům."
„Postarám se o to. Starám se o to. Řeším to právě teď."
Hnědovlasý se otočil směrem k usměvavé masce. Připadalo mu, že stojí příliš blízko jeden druhému. Že nikdy nestáli dál. Kdy začal Dream nosit masku přes celou tvář?
„Georgi." Vůdce natáhl ruku ke zdem. „Copak nevidíš, co všechno jsem pro tebe už udělal?"
Nakonec George rozřešení celé té situace snad ani nezajímalo. Velmi krátce po Tommyho pyromanickém incidentu opustil ohořelé trosky svého domu, opustil osamělou prázdnotu hradu a zmizel daleko k horám, kde ho Sam přijal za svého spolubydlícího. A Sapnapa ostatně též. Hádal, že nebyl jediný, kdo hledal klid. Kdo potřeboval z vnitřního kruhu SMP pryč. Navíc, Sam byl dobrý hostitel a ještě lepší stavitel. I kdyby postavil jen botník, pravděpodobně by byl útulnější a technologicky pokročilejší než jakákoliv stavba, se kterou se George kdy v životě pachtil. Jeho klidný hlas a jemný optimismus byly příjemným bonusem.
ČTEŠ
You just want dreaming out of long way
FanfictionHnědovlasý si vychutnával pocit, jaký mu připadalo, že neměl už hodně dlouho. Že na něm někomu záleží. Bez postranních úmyslů. Že někomu záleží skutečně na něm, na jeho pohodlí, na jeho spokojenosti, na jeho pocitech - že není zástěrkou pro mocenské...