Až na pokraji smrti

Nový kluk: kapitola III.

Když jsem se probudila bylo ještě brzo a chladno. Vstala jsem a šla si udělat kafe a sedla si na židli. Venku bylo slyšet foukání větru a  hlasy ptáků.

Denně jsem vypila víc kafe než bych měla. Můj vnitřní hlas říkal furt to samý:„ Není to zdravé." Ale zase ten druhý hlas říkal:„ Pokud chceš zhubnout a dosáhnout cíle je to nevyhnutelné."

Byla neděle a já se rozhodla jít si zaběhat. Vzala jsem si mikinu,boty a vyběhla jsem ven. Tátovi jsem nechala vzkaz,aby věděl,že jdu běhat,jelikož o víkendu vyspával trochu dýl. Venku byla chladněji,ale příjemně. Proběhla jsme okolo domů až jsem se dostala na moji oblíbenou trasu. Nacházela se v lese a byla dlouhá asi 10 km. Každý den jsem ji s oblibou běhala.

Když jsem přiběhla domů,táta byl už vzhůru a snídal chleba s máslem. Moje sestra koukala na televizi a v ruce měla rohlík se šunkou. „Ahoj." Řekla jsem. „Ahoj,tak už jsi přiběhla. Bylo to dobrý?" Zeptal se mě táta. „ Jo taky by jsi to měl někdy zkusit." Odpověděla jsem mu. „ Jdu nahoru,dát si sprchu." Řekla jsem mu. Než stihl něco říct už jsme byla nahoře a nechávala si téct vodu po těle. Voda byla teplá a hřála na těle. Vylezla jsem a vlasy jsme si dala do drdolu a sepla je pár pinetkami.

K obědu jsem si dala 1 karbanátek s kaší a zeleninou a se skleničkou vody. Ani táta ani sestra si nevšímali,že jím méně. Hodně rychle jsem si zvykla na malé porce, které jsem jedla. Mně, ale připadal, dostatečně velký.

Odpoledne jsem strávila s kamarády v parku,kde jsem vždycky hráli nějaké hry. Domů jsme se vracela až večer a to nehorší mě teprve čekalo. Byla to večeře,musela jsem se s ní vypořádat co nejrychleji,abych ji měla rychle za sebou. „ Jsi v pořádku?" Zeptal se mě táta, který se vynořil ze dveří. „ Jo jsem jen trochu unavená." Pronesla jsem a usmála se na něj. Pravdou bylo,že jsme ani unavená nebyla,ale nechtěla jsem aby se táta vyptával. „ Dobře." Zazněla odpověď. A táta zase zmizel . Já jsme si zalezla pod peřinu a usnula jsem.

V pondělí už jsem musela jít do školy. Naštěstí to uteklo rychle a těšila jsem se až půjdeme nakupovat s mojí nejlepší kamarádkou Denisou.

Denisa žila s mámou i tátou na okraji města. Měla 2 mladší bratry ( Lukáše a Ondru), kterým bylo 10 let,někdy se chovali jak když jim je 5 let a často byli zlý na Denisu, která se jim vysmála a dál to neřešila. Bydlela v domě, který byl dvoupatrový a každý měl svůj vlastní pokoj. Její rodiče byli docela bohatý. Otec dělal herce a matka byla známá zpěvačka.  Denisa byla hodně milá,ale přesto někdy nebrala ohledy na ostatní. Často jsem ji záviděla jak je hubená,ale přála jsem ji to.

V 15 hodin jsem se sešla s Denisou a vyrazily jsme do nákupního centra. V obchodech bylo spousta lidí, kteří se probírali oblečením a utíkali do kabinet. Vešly jsme do obchodu a vybraly si pár triček a já ještě nějaký svetr a jedny kalhoty, které byli volné. A vrhly jsme se do kabinek. Vzala jsem si jedno tričko do ruky a oblékla jsme si ho. Bylo to volné triko, které přepadávalo přes rameno a bylo černé. Další triko bylo úplnější a mělo hluboký výstřih. A poslední tričko bylo sportovní a volný,v podzimních barvách. Svetr byl volný,ale zároveň bylo vidět můj obrys těla. Obě dvě jsem zaplatily a já si ješte koupila gumičky do vlasů a podprsenku, kterou jsem potřebovala už delší dobu.

Došly jsme si koupit pití já si koupila colu light a Denisa Sprite. Sedly jsme si na židli a povídaly si. Když v tu ránu se objevil kluk, který měl hnědý vlasy i hnědý oči a usmíval se. „ Vypadá jak bůh." Ozval se mi hlas v hlavě. Jeho postava musela být aspoň trochu vypracovaná, vypadal atraktivně a záhadně.„Deniso jsi to ty!"Pronesl a prohlížel si Denisu.
Pak se zaměřil na mě a pohledem mě sjel od zhora dolů. Pak se vrátil pohledem na Denisu a čekal na odpověď. Denisa si ho prohlédla a pak vyskočila ze židle a prudce ho objala až se zakymácel. Po chvíli se odvrátila a začala mluvit. „ Jo jsem,ale co tady děláš? Tak ráda tě vidím, vůbec bych tě nepoznala." Po chvíli zazněla odpověď.„ Nooo....." A na chvíli se odmlčel. Pak zase pokračoval. „ Přijeli jsme s rodiči zase zpátky.“ Dopověděl. „ Jooo... malém bych zapomněla tohle je moje nejlepší kamarádka Nela a když říkám nejlepší tak fakt to tak myslím." Pak se obrátila na mě a pronesla. „Tohle je můj kamarád Kristián, když mi bylo 12 tak se na 5 let odstěhoval do Ameriky a jak vidíš tak už se vrátil." Když to dořekla usmála se od ucha k uchu až to bylo nepřirozený. „Ahoj." Řekl a podal mi ruku. „ Ahoj." Odpověděla jsem mu.
„Moc rád tě poznávám." Pokračoval v konverzaci.
„Já tebe taky." A chytla ho za ruku. Měl ji hebkou a jeho stisk nebyl ani měkký a ani tvrdý.

Pak jsme si chvíli všichni povídali dokud jsme nedopili pití a pak jsme se s Denisou vydala na cestu domů.

Už se stmívalo a v autobuse bylo hodně lidí,kteří jeli z práce domů.  Když jsme vystoupily tak mi ještě Denisa řekla: „ Kristián bydlí poblíž tebe v takovým modrým domě. Určitě ho musíš vidět z okna. " Dořekla. „ Aha" odpověděla jsem ji a pak jsem pokračovala. „ Až přijdu domů můžu se kdyžtak podívat. Ale teď už musím jít nedala jsem tátovi vůbec vědět. Ahoj." „Ahoj." Řekla mi a pak se každá vydala svou cestou. Doma jsme si dala čaj a rohlík se šunkou. A padla únavou do postele.„ To nakupování mě nějak unavilo." Ozvalo se mi v hlavě. A zavřely se mi oči.

Takže tohle je další část snad se vám líbí. A omlouvám se za chyby.
Vaše Míša.
(985 slov)