Až na pokraji smrti

Nový kluk: kapitola IV.

Ráno mě zase vzbudil budík nařízení na můj každodenní čas. Zase jsem si šla zaběhat. Venku byla ještě rosa a byla zima. Venku jsem byla asi 2 hodiny, jelikož jsem si trasu prodloužila. Doma jsem si dala kafe a šla si sednout abych si ho v klidu vypila. Táta už byl v práci a ségra byla u kamarádky se,kterou měla jít pak do školy a já měla volný byt. Později jsem si šla stoupnout na váhu. Ručička se posunula a ukazovala 48. Za chvíli jsem se naučila stoupat na váhu každý den. A vynechávat snídani vždycky mi stačilo jenom kafe. Dneska jsem se domluvila s Denisou, že půjdeme do parku si zahrát badminton. Dokonce pozvala i Kristiána. Sraz byl po škole okolo 15:20. Přemýšlela jsem co budu jíst k obědu možná bych si mohla dát jogurt,jablko nebo,že bych ho vynechala? Z myšlenek mě vytrhl mobil, který zběsile zvonil.Mobil jsem z kapsy vytáhla a podívala se na obrazovku. „Sakra Denisa" řekla jsem nahlas a zvedla mobil. „Ahoj,kde sakra jsi čekám tady na tebe už 10 minut přijdeme pozdě. Nečteš zprávy nebo co!" Ozvalo se z telefonu.„ Promiň zapomněla jsem na čas. Vezmu si věci a už jdu." A už jsem byla na cestě z bytu. Zavřela jsem za sebou dveře a šla za Denisou, která naštvaně postávala o pár metrů dál.
„ Ahoj."Řekla jsem a usmála se na ni. „ No nazdar." Pronesla. Její hlas byl tvrdý a vyjadřoval vztek. „ Omlouvám se ti. Já zapomněla na čas." Řekla jsem a tvářila jsem se provinile. „V pohodě už to neřeš" odpověděla,ale pořád byla naštvaná. Mezitím jsme se vydaly na cestu.
„Jo malém bych zapomněla. Víš jak jezdím občas na víkend pryč na tu naší chatu?" zeptala jsem se Denisy a podívala se na ni. „Jo vím." Řekla. „ Nooo... Tak můj táta tě pozval,aby jsi jela s námi tenhle víkend. Táta tam totiž dal novy bazén. A opravil to tam trochu." Dořekla jsem. Denisy vztek náhle zmizel a začala se usmívat. „ Jooo....moc ráda. Už se těším musím se ještě zeptat,ale určitě nebudou nic namítat. Budu muset jít na nákupy a sbalit se,abych to stihla. Mám tolik práce." Dořekla a tvářila se ustaraně. Já jsme se na ní podívala a začala jsem se hlasitě smát. Denisa se na mě podívala a začala se smát taky. Ve škole čas ubýhal pomalu a ručička, jakoby se neposouvala. Nakonec jsme se zvonění dočkali. Před školou už na mě Denisa čekala. A obě dvě jsme šly společně domů. „ Takže psala jsem Kristiánovi a prej přijde. Takže nás bude sudý počet." Prohlásila a přidala do kroku. Naštěstí to máme domů docela blízko asi cca 15 minut.Tedy já to mám o 5 minut delší. Byly jsme jedny z mála lidí, kteří měli to štěstí a bydleli blízko. Ostatní museli dojíždět. Když jsme se blížily k domu Denisy rozloučila jsem se s ní a šla domů. Doma naštěstí ještě ségra nebyla. A já si vzala jablko a nakrájela jsem si ho na kousky,uvařila jsem si kafe a šla do pokoje. Připravila si věci a během toho jedla jablko a koukala na film. Bylo už 15 hodin a já se šla obléct. Vzala jsem si legíny a delší,volnější tričko. Podívala jsem se do zrcadla. A upravila si vlasy do volného drdolu. Dala si lesk na rty. A vyrazila dolů do kuchyně vzít si kafe. Za 5 minut mi přišla zpráva od Denisy. „ Za 5 minut jsem u tebe." Do mobilu jsem vyťukala krátkou zprávu. „ Jdu."
A šla si obout boty. Vsadila jsem na botasky na běhání,které byly pohodlné. Rychle jsme ještě napsala tátovi,že jdu ven a, že budu do 20 hodin doma. Vyšla jsem z baráku a na konci cesty na mě čekala Denisa. Měla na sobě sportovní oblečení, který zdůrazňovalo její hubený pas a větší prsa. „ Sluší ti to." Řekla jsem a objala ji. „ Tobě taky." Řekla,ale ne moc důvěryhodně. V parku bylo dost lidí. Matky s kočárky, sportovci nebo jen děti, který vesele běhali. Sedli jsme si na lavičku a čekaly až příjdou ostatní. Bára dorazila minutu po nás a Kristián byl hned za Bárou.
„Ahoj" Pozdravila a obě dvě nás přimáčkla k sobě.„Ahoj Báro" řekli jsme současně. Kristián taky nebyl pozadu.„Ahoj holky"
„Nazdárek" řekla Bára a mrkla na něj.„ Nó..... dobře jdeme hrát?" Řekla jsem znuděně a koukala na ně. „ Jasný" Vykřikla Denisa a vzala do ruky pálku a málem praštila Barů sedící na lavičce. Bára docela neochotně si vzala pálku taky a Kristián ji měl furt v ruce.„ Dobře, takže to rozdělíme na na 2:2?" Zeptal se a koukal na mě. „Jo pak se prohodíme." A kývla se na něj.„ Dobře, takže já budu s Bárou a vy dva spolu." Rozhodla Deny. Než jsem stihla něco namítnout přišla ke mně a řekla„ Nic neříkej a padej." A postrčila mě k němu. Neochotně jsem k němu došla a připravila si pálku. Holky už začaly a my už taky. Hodil košíček. Začali jsem si pinkat. Občas jsme prohodili pár slov ale ve většině případů se ptal on já jen mlčela a hleděla na něj. Musím uznat,že je fakt hezký jeho oči vypadají jak čokoláda, kterou by každý člověk chtěl ochutnat. Vlasy má nádherně střižené a lehce kudrnaté. A o úsměvu ani nemluvím. „Haló posloucháš mě sedmikrásko." Vyrušil mě. Takhle mi ještě neřekl. Usmála jsem se„promiň" řekla jsem.„ Nevadí jen si byla ve svém světě." Řekl a odpálil míček.„Jo tak nějak." Pa pár pauzách jsme se prohodili. Ted jsem byla s Deny já. Bára mezitím házela zamilované oči na Kristiána, který to evidentně neviděl nebo to ignoroval. „ Tak co jak jste si pokecali." Dořekla a mrkla na mě. „Jo bylo to v pohodě." Řekla jsem a odpinkla košíček. Deny se na mě podívala a vykulila oči. Divím se ,že ji nevypadly. „ Moment jak jako v pohodě! Nic víc mi neřekneš?!"
„A co bych ti měla říct?" Řekla jsem jakoby s nezájmem.Deny se zastavila prudce odložila pálku a šla ke mně,chytla mě za ruku a vedla k lavičce. Kristián se po nás koukal, Bára očividně měla oči jen pro něj, takže si toho ani nevšimla.„ Nic se neděje jen se jdeme napít." Řekla Deny a hodila mě na lavičku a přimáčkla. „Co vyvádíš!" Řekla jsem jí. Ona mě pustila a sedla si vedle a podala mi pití.„ To ti nic zajímavého nebo neobvyklého neřekl." Zeptala se a napila se z flašky. „ Noooo..... řekl mi sedmikrásko,ale to je asi normální. " Řekla jsem a chtěla se napít. Jenže Denisa a její zvědavost to nedopustily. „ Jak,že ti to řekl!"
„Nooo... Sedmi.." Nenechala mě to dokončit.
„ Já tě slyšela." Řekla a sladce se usmívala. „ Dobře. Hele dáš mi už to kafe."
„Joo... promiň. " Konečně jsem se mohla napít. Kristián s Bárou už přišli taky. Bára po něm furt koukala jak na kořist o, kterou se musí bojovat.Kristian to musel ignorovat, jelikož to nejde přehlédnout. Vzal si pití na sedl si vedle nás. „Docela mě to baví měli by jsem chodit ven častěji." Řekla Deny. „ Jo to jo." Řekla jsem a ostatní kývli na souhlas. Začalo se už stmívat a bylo i chladněji. Čas na mobilu ukazoval 19:45.„Do háje!" Řekla jsem docela nahlas. „ Co se děje?" Zeptala se Deny a všichni na mě upřeli zrak. „ Je 19:45 to už jsem měla před 5 min. Dávno jít."
„ Počkej to už je tolik! " Řekla Deny a podívala se na svůj mobil. „Sakra to už taky musím jít." Začala jsem se loučit a brala si věci. „ Dneska to bylo fajn." Řekl Kristián, který si šel pro flašku.„ Jo to jo."
„ Hele tak mi půjdeme." Řekla Denisa a objala Báru a pak Kristiána. Já udělala to samý.Jeho objetí je příjemné a strašně hezky voní.„ Tak ahoj." Řekl a šel domů. Bára šla nenápadně za ním. My dvě jsme se daly taky do pohybu. „ Dneska to bylo fajn." Řekla jsem jí. Ona se mi podívala do očí a usmála se. „ To se ani nedivím. "Objala mě a šla dál. Já otevřela dveře pravě včas. Bylo přesně 20:00. Odechla jsem si.„ Ahoj ségra. " Řekla jsem jí. Seděla u televize a jedla popcorn. „Ahoj." Pronesla a otočila se na mě. Nakoukla jsem k tátovi do pokoje. Seděl u počítače a něco psal. „ Ahoj."
Trhl sebou. Asi jsem ho vyrušila.
„Ahoj zlato.Jak jsi se měla?"
„Joo...bylo to fajn." A usmála jsem se na něj. „Tak to je dobře."řekl a obrátil se k počítači. „ Jdu k sobě"
Odpověď jsem neslyšela.
Vlezla jsem do koupelny,pod proud teplé vody. Promnula si vlasy. A vylezla ze sprchy. Upravila jsem se a vyčistila si pleť. Seběhla jsme schody dolů a vzala jsem si čaj a udělala si omeletu se zeleninou. Vzala jsem si to k sobě a čaj jsem vypila,ale omeletu jsme nedojela, takže jsem zbytek vyhodila. Unavená jsem si lehla do postele a zavřela oči.

Děkuju moc. Snad se vám to bude líbit.
Vaše Míša ❤️
(1490 slov)