Všichni spíme na slámě, musím říct že to není nic pohodlného jen aspoň něco, jako každý den chodíme pracovat na dvůr v koncentračním táboru, nejsou tu příjemný strážci. Furt nevím co se tu děje, nemůžu najít rodiče je tu chaos, nechci panikařit aby si toho nevšimli strážci, nemuselo by to dopadnout dobře.
Je 12:00 všichni se scházíme v jídelně ale po mých rodičích ani stopa, nebudu to teď nějak riskovat nechci udělat ještě větší chaos, po *obědě* pokračujeme v pracích na dvoře tábora, nic zvláštního se nedělo.
Je 19:00 a znova se scházíme u jídelny, stalo se ale něco neobvyklého strážci si vzali tak 10 lidí a někam s němi jdou... "mám mnoho otázek ale žádný odpovědi, bohužel mi je 12 a nemám tušení co se to tu děje proč tu vlastně jsme? Rodiče mi pravdu neřekli, nebo chtěli abych na pravdu přišel sám?" musím se uklidnit. Po chvíli jsme se měli rozejít do svých malých chatek, abych vám to upřesnil bylo nás v táboře celkově 1100, strážců bylo okolo 600, byli jsme v kruhu kde byla okolo nás velká tlustá zeď s ostnatým drátem, spousta z nás se snažilo utéct, nepovedlo se to nikomu, ani jsem o nich potom neslyšel. Každý z nás má číslo na svý košili která je pruhovaná lehce do modra a bíla,žádná sláva ale stačí to.
ČTEŠ
Skleněný oči
Horror12 letý židovský kluk vypráví o svém životě v koncentračním táboře, kde pozná zvláštní dívku.