Skleněný oči

Den 4.

Bylo asi okolo 5 hodiny ráno, probudil jsem se spocený a měl jsem strach, pokaždé co jsem usnul zdálo se mi o chlapovi co napadl strážníka a skočil s kulkou mezi očima. Od 5 hodiny ráno jsem nespal, byl jsem tak unavený...
7:00 Když všichni byli vzhůru šli jsme pokračovat v pracích na dvoře, když jsem však šel do kůlny pro kolečko ozvalo se.
"Jaká náhoda Fredd"
Rychle jsem se otočil abych zjistil kdo na mě promluvil.
"Zase ty?!" pošeptal jsem s úsměvem.
Dívka se začala potichu smát,měla tak krásný úsměv, ale musel jsem se konečně odvážit zeptat na jméno.
" Jak zní tvé jméno?" Tichým hláskem jsem se zeptal.
"Yuzuki"
Když však jméno dořekla, rychle se otočila a rozeběhla se pryč. Na nic jiného jsem poté nemyslel." Yuzuki, Yuzuki... je tohle pouze přezdívka ?" Její jméno bylo tak odlišné od ostatních jmen, bylo zajímavé.
12:00 všechno při starém, když jsem dojedl šel jsem se nenápadně porozhlédnout po rodičích, furt nic. Jakoby po nich slehla zem, nevzdám se dokud je nenajdu. Po mém úsilí se nenápadně porozhlédnout po rodičích jsem šel pracovat dál na dvůr tábora, aby to nevypadalo nápadně.
19:00 každý den to samé dokola, dneska vybrali 6 lidí z tábora. Počkat, tyhle 2 osoby znám... "t-tati?" Nemohl jsem se hnout, byl jsem zamrzlí na místě. Začal jsem přemýšlet nad vším "kam je vedou? Proč je vedou pryč?..." byl jsem tak vystresovaný, zamotala se mi hlava... co se to děje proč odvádí moje rodiče pryč musím se uklidnit. Museli jsme se všichni rozejít do svých chatek, nemohl jsem nic udělat mohl bych cokoli zhoršit, hlavně jsem se musel uklidnit vedou je jen do jiných kolejí jako všechny ostatní lidi z tábora, jediný co musím udělat je být v klidu a usnout.