Skleněný oči

Den 2.

Tenhle den začal jako každý jiný den probuzení v 7:00 a jít pracovat na dvůr, tento den nebyl ničím neobviklim byl vlastně úplně stejný jako všechny ty dny co tu jsem, po rodičích ani stopa.. zastavil jsem se a zarazil se nad otázkou "začínám se obávat o jejich přítomnosti, jsou vlastně ve stejným táboře jako já? " Když v tom na mě někdo promluvil, znělo to jako dívčí hlas, tak 12-14 let.
" si v pohodě? " zeptala se
Abych vám řekl pravdu od té doby co jsem v táboře jsem s nikým nepromluvil...
" ano, omlouvám se " zašeptal jsem, dívka se tedy obrátila a šla směrem k malý kulně s pomůcky na dvůr, já jsem šel svoji cestou pro kolečko abych mohl přebytečné kameni odvozit pryč, jen furt jsem musel myslet na dívku co na mě promluvila, nepodíval jsem se jí do tváře pouze jsem jí viděl zády, mohla být tak 160 cm velká měla bílé vlasy a číslo 034, musí mít chatku kousek ode mě. Nikdy předtím jsem si dívky nevšiml, třeba je tu nová.
Je 12:00 zase se scházíme u jídelny, aby jsme se najedli a šli pokračovat. Zase nic neobvyklého, každý den to samé dokola.
19:00 znova jsme se scházeli u jídelny, dneska nikoho nevzali přišlo mi to až neobvykle zvláštní už pár těch týdnu každý večer strážci vzali 10 lidí z tábora, dneska nic.