Skleněný oči

Den 5.

Celou noc jsem nespal, nemohl jsem přestat myslet na rodiče. Musím se dozvědět víc, bude to tak lepší. Zkusím být dneska co nejvíce u srážců, určitě se toho víc dozvím.
7:30 Všichni plně pracuji a však já se držím blízko u srážců, abych se dozvěděl více o večerním bráni lidí z tábora. Uběhli tak 4 hodiny a nic jsem se nedozvěděl, pouze věci co jsem nepotřeboval. Nevzdám to, potřebuju odpovědi. Mám strašný strach o moje rodiče, v téhle situaci jsem myslel na všechno i na špatně věci. Nemohl jsem se uklidnit, byl jsem ve stresu....
" Ahoj, co tu děláš?" řekla Yuzuki
Strašně jsem se lekl, po chvíli jsem odpověděl.
"N-nic" vystrašeně jsem odpověděl
"Omlouvám se, musela jsem tě vystrašit"
"Jo to jo..."
Vůbec nevím proč po chvíli, se vždy rozeběhne pryč.... Nevadí musím však dále získávat odpovědi, zkusím se Yuzuki zeptat zítra jestli něco o tom neví. Nebyl jsem si moc jistý jestli jsem na pravdu připravený, ale potřebuju to vědět.
19:00 Zase jsme se sešli u jídelny, kde prohlásili stráže.
" Dne 12.6 1914 uniklo číslo 0143, bude však pátráno po pohřešovaným číslu 0143"
"Co tím chtěli naznačit? Kdo je to číslo?" Měl jsem zase plno otázek, nevim co mám dělat... Po rozchodu do chatek jsem musel furt přemýšlet a vymýšlet si kladný odpovědi, abych se cítil bezpečně a mohl být v klidu.