Skleněný oči

Den 3.

Dneska jsem vstával dřív, nic neobvyklého nemohl jsem spát. Když vyšlo slunce zkusil jsem se porozhlédnout po rodičích, ale zase nic. Poslední dny se tu nic neděje, jde z toho celkem i hrůza.
7:00 byli vzhůru všichni z tábora a šlo se pracovat na dvůr, když v tom  napadl muž strážníka... všichni byli rozrušení, měl jsem strach byl strašný chaos, strážníci začali střílet do vzduchu aby zahnali lidi z tábora zpátky do svých kolejí, ale jedna střela nebyla na zahnání, viděl jsem na vlastní oči umřít člověka, byl to pro mě strašný šok nevěděl jsem co dělat... musel jsem jít trochu dál od ostatních, udělalo se mi špatně. Furt jsem hledal odpovědi "co se to tu děje, proč zaútočil na strážníka?" furt a furt jsem si zkoušel odpovědět, byl jsem si tak nejistý, ale musel jsem dělat jakoby nic byl jsem furt v šoku z toho co jsem viděl. Musel jsem ale pokračovat v pracích na dvoře a začít myslet na něco jiného než na to co se stalo. Začal jsem myslet na dívku co jsem potkal včera...
12:00 Byl nástup u jídelny, když jsem v tom uviděl tu dívku její bílé vlasy nešli přehlédnout, měla pruhovanou košili a bílou sukni, ošoupané kolena... vypadala šťastně plná energie, uhh bojím se ji oslovit. Při obědě si ale sedla ke mě, chvíli bylo ticho když v tom se zeptala
"Jak zní tvé jméno?" Jemným hláskem zašeptala
Chvíli jsem tupě zíral na její krásné modré oči, po chvíli jsem přeci jen odpověděl.
"Jmenuji se Fredd, zde mi říkají Sergei" znovu jsem zašeptal.
Zase nastalo to děsivé ticho, najednou hluk strážník oznamoval že přestávka skončila. Oddychnul jsem si a šel pokračovat v práci na dvoře, jsem to ale hlupák zapomněl jsem se zeptat dívky na jméno...
19:00 Všichni se zase scházeli u jídelny, kde sebrali strážníci pouze 3 lidi z tábora. " hmmm zamyslel jsem se proč berou lidi z tábora každý den, asi nás tu je hodně přeřazuji je na jiný koleje?" Zase spousta otázek, zkusím se další den znova podívat po rodičích.