Opravdová láska? 2 /Nik Tendo

4.

Natálie

Vzbudila jsem se na zemi a netušila jsem proč. Když jsem se zvedla, zatočila se mi hlava, takže jsem se musela posadit na postel. Hned co jsem si sedla, začaly se mi vybavovat vzpomínky ze včera a mé oči se naplnily slzami. Nevěděla jsem co dělat, doma jsem být nechtěla a k našim jsem taky nechtěla. Jediný co mi zbývá, je napsat Anet.

Anet byla po mé nehodě v nemocnici skoro každý den se mnou. Říkala mi všelijaké věci co se staly v jejím životě, zatím co já byla v nemocnici. Jsem jí za to strašně moc vděčná, ale od té doby, co mám Dana, jsme se moc nevídaly. Rozhodla jsem se teda, že ji napíšu, jestli by se nechtěla sejít a nějak se s ní domluvím. 

me - Ahooj Anetkoo, chtěla jsem se tě zeptat, jestli dnes nemáš čas, že by jsme si někam vyrazily, co ty na to?

Zprávu jsem odeslala, telefon dala na postel a šla si udělat snídani. Dan doma naštěstí nebyl, takže to bylo v klidu. Namazala jsem si rohlík s máslem a šla se kouknout, jestli mi neodepsala. A taky že odepsala.

Anetka <3 - Ahoj beruškoo, jasný že zajdem, stíháš za půl hoďky v CrossCafe?

me - Jasný, těším se.

Odeslala jsem odpověď a šla se nachystat. Udělala jsem potřebnou hygienu, dala si řasenku a udělala obočí a šla si vybrat oblečení. Nakonec jsem si vzala roztrhané modré džíny a bílé tričko, obula si vansky a vyrazila. 

,,Tak co, jak to jde s Danem?" zeptala se mě Anet po asi půl hodině povídání. ,,Nejde, právě jsem o tom chtěla s tebou mluvit" řekla jsem ,,tak povídej co se stalo" řekla a pozorně mě poslouchala.

,,No a pak jsem ti napsala" dokončila jsem svůj monolog a Anet se na mě dívala s vytřeštěnýma očima. ,,Jasný že u mě můžeš být, bydlím s přítelem, kterej je ale až moc v pohodě a skoro není doma, takže to bude chill" odpověděla a mně se ulevilo ,,myslíš, že bych k tobě mohla už dnes? a jak to že nebývá moc doma, ukaž mi jeho fotkuu" začala jsem ji prosit jak zběsilá ,,s tím počítám, takže se zvedej, zaplatíme a jdeme k tobě domů pro věci a k mýmu příteli, uvidíš za chvíli" řekla a začala se zvedat. Tohle na ní mám fakt ráda, z ničeho si nic nedělá a do všeho jde po hlavě. 

,,Počkej a co děláš vlastně v Brně?" zeptala jsem se jí, když jsme jely ke mně domů ,,no, byla jsem na takové schůzce kvůli práci na dálku, ale nakonec mi týpek napsal že to ruší, takže jsem byla ráda, když jsi mi napsala ty, stejně už mám ale jednu práci, takže pohodaa" řekla ,,jo tak, a kde teď teda bydlíš?" zasmála jsem se ,,bydlím v Pardubkách, nastěhovala jsem se právě kvůli příteli" dořekla a já jen přikývla. Teď je větší pravděpodobnost, že potkám Dominika, super.

,,Ale ale, kdo se nám to vrátil domů" řekl Dan hned, když jsem otevřela dveře ,,domů se vážně nevracím, jdu si jen pro věci" odpověděla jsem s nezájmem a šla si balit věci. 

Zabaleno jsem měla celkem rychle, protože mi Anet pomohla. Právě nesu poslední tašku. Naposledy se rozhlídnu po bytě, když v tom uslyším Dana ,,takovýho jako já už nenajdeš, měla sis mě vážit" začala jsem se smát ,,takovýho jako ty vážně nechci, takže se měj" řekla jsem a zabouchla dveře. Tohle bude něco novýho. Nový město, nový lidi, uvidíme.

Cesta do Pardubic utíkala vážně rychle, s Anet jsme si zpívaly, smály se úplně debilním věcem, ale taky jsme vedly velice záživné deep talky. Když jsme přijely před bytovku, která byla krásně zbarvená do šeda, začala jsem mít obavy. Co když mě tam ten její přítel nebude chtít? Co když jim budu vadit? Vytvářela jsem si scénáře toho, co by se mohlo stát. Anet na mě poznala že jsem nervózní ,,neboj, vážně je v pohodě, bude tě mít rád, a jestli ne, jde z baráku" zasmála se a já s ní. Ten její humor mi vážně chyběl. 

Vyšly jsme dvě patra, protože se nám nechtělo čekat na výtah a už jsme stály před jejím bytem. Anet začala klepat na dveře jak blbá, protože neměla klíčky. Štěstí, že dveře do bytovky nám otevřela nějaká paní, která šla venčit psa. Po asi minutě Anetinýho klepání nám konečně přišel otevřít její přítel. Když jsem se ale podívala kdo to je, zůstala jsem stát jak kdybych viděla ducha...

Čaukyy, omlouvám se, že nevycházely teď kapitoly, ale byla jsem na dovči a tam se mi fakt psát nechtělo.  Teď by to už ale mělo být podle plánu, takže by mohly být tak 3 kapitoly do týdne.

Ještě mi prosím všichni napište, kdo si myslíte, že je přítel Anety, je to důležitý.