Opravdová láska? 2 /Nik Tendo

14.

Natálie

Bylo 9 hodin ráno a vzbudilo mě vyzvánění mého telefonu. Skoro vůbec jsem nemohla spát, protože jsem čekala na telefonát z nemocnice. A taky jsem se dočkala, teď jenom doufám, že to je dobrá zpráva. Vzala teda telefon ruky a hovor zvednu.

,,Pahorková, prosím?" řekla jsem rozklepaně.

,,Dobrý den, volám ohledně vašeho přítele, pana Citty. Můžete přijet jestli chcete, před hodinou se probudil." oznámil mi a mně se ulevilo.

,,Moc děkuju, budu tam do půl hodiny, nashle" típla jsem to a okamžitě šla volat Tomáškovi.

"Tome, volali mi z nemocnice. Dominik se probudil, jedu za ním" pištěla jsem do telefonu.

"To je super, jsem ve studiu a musím něco dodělat, ale co nejdřív tam přijedu, řekni mu to" slyšela jsem jak se zasmál.

"Jasný, vyřídím mu to. Měj se"

"Pa a jeď opatrně" řekl a típl to. Já se začala hned oblékat a celkově jsem ze sebe musela udělat člověka jak kvůli sobě tak kvůli Dominikovi. Chci se mu líbit,  neříkám že ne.

Když jsem byla oblečená, namalovaná a celkově připravená šla jsem pro svoje auto a vyjela směr nemocnice. Cesta netrvala dlouho, protože nemocnice je fakt blízko. Zanedlouho jsem stála před nemocnicí. Strašně jsem se bála že se mnou třeba nebude chtít mluvit, protože to udělal kvůli mě že jo. Chvíli jsem váhala ale nakonec jsem sebrala odvahu a vešla do nemocnice směrem k pokoji, kde Dominik leží.

Chystala jsem se vejít do pokoje, ale zrovna z něj vyšel doktor. ,,Dobrý den, vy jdete za panem Cittou že?" zeptal se mile.

"Ano jdu, je všechno v pořádku?" radši jsem se zeptala.

,,Samozřejmě, jen musí odpočívat, takže ať se moc nenamáhá. Budu muset jít, nashle"

,,Nashle" řekla jsem a usmála se.

Zatáhla jsem za kliku od pokoje a polila mě strašná nervozita. "Co když mě nebude chtít vidět? Ne, vzpamatuj se, má tě rád" říkala jsem si v hlavě a nakonec do pokoje vstoupila. Ležel na posteli a díval se přesně na mě. Bolelo mě ho takhle vidět. Z ruky mu vedly kapačky a různé hadičky. Bolelo to fakt strašně moc, hlavně protože jsem věděla, že to udělal kvůli mě.

,,Ahoj" řekla jsem potichu a šla směrem k jeho posteli.

,,Ahoj" usmál se, což mi pomohlo ,,pojď ke mně" řekl a já mu padla do náručí. Tohle mi strašně moc chybělo. Rozbrečela jsem se.

,,Omlouvám se, strašně moc" řekla jsem mezi vzlyky.

,,Neomlouvej se babe, nemůžeš za to, udělal jsem to protože jsem chtěl." Babe, to bylo slovo pro který jsem měla, mám a budu mít vždycky slabost a on to věděl.

,,Ne, neměla jsem to říkat takhle hnusně" stála jsem si za svým.

,,Říkám že prostě ne , měla jsi pravdu a nech toho, pojďme se radši bavit o něčem jiným" řekl a já kývla.

,,No a musela jsem dělat tvoji přítelkyni před doktorama, protože by mě sem jinak nepustili" leželi jsme oba na jedné posteli a smáli jsme se jak dementi. Vyprávěla jsem mu co jsem dělala včera a tak.

,,Víš ale že by mi to vůbec nevadilo, jakože kdyby jsi to nemusela předstírat. Naty strašně moc mi na tobě záleží, fakt hodně" řekl a chytil mě za ruku.

,,Domi já vím a i já bych byla ráda, ale potřebuju čas. Nemůžu to udělat takhle rychle a hlavně nechci aby sis myslel že bych s tebou byla teď právě z lítosti nebo tak. Já chci ještě chvíli počkat až si budu na 100% jistá" snažila jsem se usmát. Řekla jsem to možná zase moc hnusně.

,,Já tě chápu a počkám jak dlouho budeš chtít. Budu se snažit jak nikdy" usmál se a přitáhl si mě do objetí. Já mu s tichým děkuju dala jemnou pusu.

,,To bych si nechal líbit" řekl tím jeho neodolatelným chraplákem. Jen jsem se nad tím pousmála a víc ho objala. V tom se ale rozletěly dveře a v nich se objevil Tomáš.

,,No nazdar ty demente, cos vyváděl prosimtě" řekl a šel Dominika kamarádsky obejmout.

,,Bylo toho na mě moc a uvědomil jsem si, že Naty měla pravdu s tím co mi řekla. Choval jsem se fakt jak kokot, ale napravím to" usmál se a já mu úsměv opětovala.

,,Jsem rád, že sis to uvědomil" zakřenil se i Tom.

Nakonec jsme tu oba zůstali až do konce návštěvních hodin, nebo spíš dokud nás nevyhodila nějaká nepříjemná sestra. Podle Toma měla dobrou prdel, ale neřekla bych. S Dominikem jsme ještě volali Kubovi s Anet aby věděli, že je Domča v klidu. Jsem strašně ráda, že si to uvědomil, i když to nemuselo dopadnout takhle. Mohli jsme si to vyříkat v klidu, ale nevadí, oba jsme to hodili za hlavu. Pokud bude všechno tak jak má tak za týden by ho měli pustit, takže spolu potom musíme něco podniknout, to vymyslím. Teď chci hlavně vypnout, proto jsem si dala horkou vanu a jdu spát. Chci se konečně pořádně vyspat.

Ahooj, pokud tohle ještě někdo čte tak jste se dočkali, nová kapitola je tu. Je to po opravdu dlouhé pauze a nebudu se vymlouvat že jsem neměla čas nebo tak, měla ale nevěděla jsem co psát. S touhle kapitolou jsem se dělala 3 hodiny a pořád s ní nejsem moc spokojená protože není dlouhá, ale i tak vám to vydám. Dlužím vám to za to, že jsem se vůbec neozvala. Do psaní  se budu muset zase víc dostat, ale věřím, že další kapitola bude brzyy!

Ještě bych vám chtěla opožděně popřát šťastnej novej rok a všechno tohle kolem, MÁM VÁS RÁDA <3