"Dad, no!" ( Fantasy příběh s Lukem Hemmingsem)

12. kapitola

Je tady další kapitola a já doufám, že se Vám bude aspoň trochu líbit. :-) Budu ráda za vote nebo komentář. :-) Užijte si čtení!

„Co se děje zlatíčko?“ uslyším hlas mého otce při kterém se rychle zvednu z postele a snažím se zamaskovat náznaky toho, že bych brečela.
„Nic, jsem v pohodě...“ zamumlám. Jsem si jistá, že tomu nevěří, protože tomu nevěřím dokonce ani já sama. Zatímco já se dívám upřeně do země a popotahuju, on se přesune blíž ke mně, aby mě objal.
Je to zvláštní. Můžu z něho vycítit pocit, že ho to všechno moc mrzí a rád by to vzal všechno zpátky.
„Tati?“ kousnu se do rtu. Pomalu mě od sebe odtáhne na délku rukou a drží mě za ramena.
„Ano miláčku?“ Páni. Je divné, když se bavíme takhle. Já mu říkám tati a on mně zlatíčko, miláčku.
„Vím, že tě to mrzí. Mohl  bys mi vysvětlit, co se vlastně všechno stalo? Říkal jsi, že si se mnou pořád byl, ale to já si nepamatuju. Připomeň mi to. Prosím,“ žádám ho se zlomeným hlasem. Chci už tuhle kapitolu válčení mezi náma uzavřít, protože na to nemám sílu.
„Nevím jestli je to právě teď dobrý nápad,“ povzdechne si.
„Jestli ne teď, tak kdy? Co když se teď vidíme naposled?“
„To se nestane. Věřím ti Hope. Pojď, musíme se postarat o to, aby jsi měla draky,“ pomalu ke mě natáhne ruku a já jí zmateně příjmu. Budu s něma bojovat teď? Moc se na to necítím.
„Budu s něma bojovat už dnes?“
„Ne Hope. Na to není čas. Uděláme to bez toho. Vybereš si je svou myslí a oni se na tebe buď napojí nebo ne,“ odpoví a vede mě rovnou na tu louku na které se nacházejí již zmínění draci.
Je tady pořád ten malinký, co zmrazí všechno okolo, pak druhý velký se zelenými křídly a třetí, který se na mě onehdy tak upřeně díval. Dělá to pořád.
„Nebudou na tebe útočit. Ví o co jde. Stačí se jen dotknout jejich hlavy, zavřít oči a soustředit se. On už si pak vybere sám,“ popostrčí mě jejich směrem.
Netuším, co přesně mám dělat, i když mi to teď táta všechno popsal. Rozhodnu se prvně zamířit k malinkému dráčkovi, který když zjistí, že jdu za ním, jde mi naproti. Trochu se usměju, protože mi to dodá jistotu.
Pomalu natahuju svou ruku k jeho hlavě a dotýkám se ho. Zavírám oči se soustředěnýma myšlenkama na malého draka. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale nevybral si mě. Zmizel, táta mě však ujistil, že se místo něj později objeví další.
Zamířím tedy k velkému drakovi se zelenými křídly. Nevím, co jsem dělala špatně, ale taky si mě nezvolil. Začínám mít strach z toho, že něco dělám špatně a modlím se, aby si mě zvolil aspoň ten třetí.
Stále mě divně sleduje a vnímá každý můj pohyb, který udělám. Cítím se vážně divně. Když jsem u něj a natahuju k němu ruku, skloní svou hlavu, jako by se mi chtěl uklonit. Dotknu se ho a poprvé zažiju něco, co jsem u těch dvou neměla. Propojily se nám myšlenky. Bylo to zvláštní, najednou jako kdyby mezi náma vzniklo jakési pouto a vytvořilo z nás nerozlučnou dvojku.
Je to černo-bílý velký drak s vějířovitým ocasem a krásnými křídly.
„Tak na toho jsem nesázel,“ uslyšela jsem mého otce, tak jsem se k němu otočila.
„Proč ne?“ nadzvedla jsem jedno obočí. Tohle chtělo vysvětlení. Dva mě odmítli, a když se to u jednoho konečně podaří, tak tomu otec nemůže uvěřit.
„Vždycky jsem si myslel, že by si nezvolil nikoho. Dokonce ani mě a mou matku, jenže my jsme velcí bohové. Jak se tak, ale dívám, zmýlil jsem se. Je to vážně zajímavé,“ přimhouřil oči.
„Řekl bys mi o něm něco víc?“ požádám ho.
„Vidí ve tmě. Je to jediný drak, který chrlí zelený oheň a plive jedovatou kyselinu. Obratně a rychle lítá. Ovládá blesky a bouřku. A pokud někdy budeš zraněná, tak na sebe vezme veškerou bolest.“
„Tak teď se divím taky.“ Nechápu, proč si mě drak s tak dokonalýma schopnostma vybral.
„Pak mu budeš muset vybrat jméno. Hope, pokračuj.“
Moc dobře vím, jak se bude jmenovat. Bude to D- Perf. Perfektní drak akorát ve zkratce.
Porozhlédnu se a místo těch dvou, kteří si mě nevybrali se zde ukázali jiní. Jeden z nich byl středně velký a zbarvený do tří barev. Modré, bílé a žluté. Hned jsem se šla dotknout jeho hlavy. Překvapivě se stalo něco podobného, jako u D- Perfa.
„Tak ty budeš D- Mob.“ Nevím, jak mě to napadlo. Možná to nejsou ty nejlepší jména, ale vážně se teď nemám čas nějak moc zamýšlet a čeká mě ještě jeden, poslední drak. Jsem zvědavá, který to bude.
Otce se na nic neptám, zeptám se ho pak a jdu k dalšímu. S tím to bylo rychlé. Nevybral si mě, ale hned se objeví jiný. Velký černý drak s bílýma značkama hvězd po celém těle, takže byly na ocasu i křídlech. Vypadá to kouzelně. Když si mě vybere, doslova jásám. Mám všechny tři draky. D- Perfa, D- Moba a tenhle bude D- Star.
„Nemám slov,“ řekne mi otec, když k němu dojdu, abych se o mých dracích něco dozvěděla.
„Proč?“
„Máš ty nejlepší draky, co tady jsou. Lepší si tě ani vybrat nemohli,“ říká mi s vykulenýma očima, ale zároveň z něho vyzařuje něco, co na mě křičí, že je strašně moc rád.
„Jsem na tebe pyšný Hope,“ obejme mě.  „Jaké jim dáš jména?“
„D- Perf, D- Mob a D- Star. Seznamte se,“ zasměju se a ukážu postupně na každého z nich zvlášť.
„Zvláštní jména, ale hodí se k nim. O D- Perfovi už něco víš. D- Mob taký vidí ve tmě. Umí ovládat mysl a mluvit. Jeho krev a slzy jsou léčivé, teda pokud to není z neštěstí. Ovládá jakoukoli magii a elementy. D- Star se umí přeměnit v člověka, což je velká výhoda. Má úžasné letecké dovednosti. Dokáže ovládat síly nebes a hvězd, jakoukoli magii a živly. Snad jsem na nic nezapomněl,“ vydá ze sebe skoro na jeden nádech.
„On dokáže mluvit?“ zarazím se a kouknu na D- Moba.
„S tebou dokážou mluvit všichni tři draci skrz myšlenky, ale D- Moba slyší všichni,“ vysvětlí mi.
„Přesně tak.“ Vylekám se, ale pak mi dojde, že je to D- Mobův hlas. To je neuvěřitelné.