Jsem voják (ff - Phil Coulson)

Prolog

Anna Johansson vyrůstala v sirotčinci sv. Anny, ale to ji nezastavilo v plnění si svých snů. Své rodiče nikdy nepoznala, ani nikdy neměla šanci poznat co je to rodina. Už od mala se chtěla stát vojákem. Věděla, že nemá úplně výhody, že to nebude mít jednoduché, ale věřila, že to dokáže.

Do karet ji hrála i stavba těla, od přírody byla vyšší postavy, neukládaly se jí tuky, měla rychlí metabolismus a byla nadaná na spoustu věcí. Ale byla dívka, u těch se nepředpokládal úspěch.

-----

,,Budeš mi moc chybět Annie" vzlykla moje přítelkyně.

,,I ty mě, ale hned jak ti bude 18, tak přijedu, slibuji" naposledy jsem ji objala. Rozloučila jsem se i s Mary, mojí vychovatelkou a ta mi předala obálku s penězi do začátku a na první dva nájmy. ,,Děkuji Vám za všechno Mary" zašeptala jsem vděčně.

,,Už jdi, nebo se rozpláču" zasmála se. Viděla jsem, že má na krajíčku. Přešla jsem k autu a ještě naposledy se rozhlédla po místě, kde jsem vyrostla. Bude mi to tu chybět, ale zároveň se nemůžu dočkat, až začnu poznávat svět.

Cesta do New Yorku trvala pouze hodinu a půl. Sirotčinec nebyl daleko. A opravdu, po nějaké době jsem už viděla první domy.

,,Nádhera" vydechla jsem. Řidič se uchechtnul, ale nic neřeknul. Můj první den mimo sirotčinec.

Možná Vás ještě zajímá, co bych vlastně chtěla dělat. Moje vysněná práce byla jednoznačná, už od 5 let. Chci být voják a chránit svou zem.