Jsem voják (ff - Phil Coulson)

(4) HYDRA

,,Tábor rozložíme tady!" řekl Steve autoritativně. ,,Ano kapitáne" ozvalo se od mužů okolo. Kluci se dali okamžitě do práce. ,,Steve, vadilo by ti hodně, kdybych zůstala ve tvém stanu, vím, že se nehodí, aby někdo spal ve tvém stanu, ale nejsem si jistá, jestli bych dokázala usnout ve stanu s cizím mužem, tebe znám, a tak vím, že tě nenapadnou nějaké" ,,Ano Anno, samozřejmě" usmál se na mě vřele. ,,Dobře, děkuji" oplatila jsem mu úsměv a pomohla mu postavit stan. 

***

,,Není to doufám odplata" zasmál se Bucky. ,,To se toho tolik bojíš?" zasmál se mu Steve. ,,Měli jsme pravdu jede Zola, zvýšili rychlost na maximum, musí vézt něco sakra důležitého"

,,Anno, jisti mě prosím, dojdu pro něj" houkl na mě Steve. Vydal se pro Buckyho, já nabila pistol a mířila s ní chvíli na jednu stranu a; chvíli na druhou, abych případného nepřítele mohla okamžitě zlikvidovat. Pak jsem slyšela prasknutí, Buckyho křik a jak Steve volá jeho jména. Nahlédla jsem ven a jen v dálce viděla padajícího Buckyho a Steva se slzami v očích. Steve zalezl dovnitř, aby taky nespadl a mohli jsme se pomalu vydat zpět domů. ,,Je mi to líto Steva" chytla jsem ho jemně za ruku, chtěla jsem mu dát najevo, že tu jsem s ním, že není sám. ,,Nech mě být Anno" odsekl hnusně.

Steve

Nechtěl jsem být na ni hnusný, prostě to ze mě vypadlo. Vůbec za to nemohla a já si na ní vylil svou zlost. Doufal jsem, že to pochopí, přeci jenom ví, co pro mě Bucky znamenal. Raději jsem odešel, abych neviděl bolest v jejích očích. 

Anna

Neurazila jsem se, ani nic podobného. Chápala jsem, že teď ztratil nejbližšího člověka, ale i tak to zabolelo, byl to i můj přítel. 

Vrátili jsme se do tábora, kde na nás už čekala Peggy. ,,Ahoj" řekla jsem sklesle. ,,Co se stalo?" zeptala se. ,,Hlavně se neptej kapitána, je z toho mimo, Bucky vypadl z vlaku" ,,Dobře, kde pošlu tam pátrací skupinu" navrhla Peggy. ,,Ne, to nemá smysl. Spadl do několika kilometrové propasti, nemohl to přežít." zavrtěla jsem hlavou. 

A mě se po tváři skutálela osamocená slza. Vzpomněla jsem si, na naše první setkání v základně HYDRY, ošetřování na ošetřovně, nebo na naše tančení v hostinci u Dory. Peggy mě obejmula. ,,To bude dobrý, umřel pro dobrou věc" ,,Vůbec umřít nemusel, kdybych ho chytila" tvář se mi přeměnila do bolestné grimasy. Byla to moje vina. 

,,Nedávej si to za vinu, nebyla to tvoje vina, nebyla jsem tam, ale to že jsi mohla neznamená, že je to tvoje vina, možná kdyby jsi se ho snažila chytit, vypadli by jste oba, co by Rogers dělal, kdyby přišel během jedné vteřiny o svou lásku a nejlepšího přítele" řekla od srdce.

,,Zkus si začít psát deník" navrhla a podala mi sešit A5 formátu v hnědé kůži.

Už jsme blízko, cítím to, už vyhráváme. Od mala jsem chtěla být vojákem a vyhrávat války. Proč mi ale už tenkrát nikdo neřekl, že vyhraní války neznamená výhru? Proč mi nikdo neřekl, jak moc bolí ztratit přítele? Proč mi nikdo neřekl, že uvidím umírat nevinné? Vím, že Steven by mi pomohl, kdybych se mu svěřila, ale teď se také musí dostat přes ztrátu.

Steven Grant Rogers. Je urostlý mladý muž s oceánovýma očima a blonďatou hřívou. Je to muž, kterému patří mé srdce a navždy bude. 

***

,,Sedněte si" přikázala jsem. ,,Co je to?" zeptal se mě Zola. ,,Steak" ,,Doktore, uvědomujete si vůbec, jak je těžké v téhle době najít kvalitní kus masa" ,,Já maso nejím" ,,Proč ne?" ,,Nedělá mi to dobře na žaludek" ,,Co kyanit taky Vám nedělá dobře na bříško? Každý agent HYDRY, kterého jsme se pokusili zajmout, rozkousl kapsli ještě dřív, než jsme ho stihli zastavit. Ale vy ne, mm díky tomu mám geniální teorii: Chcete žít"

,,Snažíte se mě zastrašit kapitáne?" ,,Koupila jsem vám oběd" ,,S ohledem na cenné informace, které nám poskytl výměnou za bezvýhradnou pomoc ho posíláme do Švýcarska. Tohle poslal dnes ráno náš plukovník do Washingtonu. Samozřejmě šifrovaně, nerozluštili jste naše kódy, že ne? To by bylo nepříjemné" vedu si svůj monolog. 

,,Schmidt pozná, že je to podvrh" ,,Zabije vás i tak, jste pro něj moc velký risk, víte o něm víc než ostatní. Při vašem zatýkání přišel o život nejlepší kamarád kapitáne Rogerse, takže s naší ochranou nepočítejte, buď skončíte vy! Nebo Schmidt" uvedla jsem naše podmínky, neskutečně mě sral fakt, že kvůli téhle konverzaci musel Bucky zemřít. 

,,Schmidt je přesvědčený, že kráčí ve šlépějích bohů, nechce nic míň, než vládu nad celým světem" ,,Je to blázen, kde udeří dál?" ,,Může udeřit kdekoliv" ,,Ať udeří kdekoliv, osobně se postarám o to, aby to byl jeho poslední útok" uzavřu naší konverzaci a odejdu z místnosti

***

,,Dr. Erskine mi řekl, že sérum nepodpoří, jen mé svaly, ale i všechny ostatní buňky, posílí regenerační schopnosti. Nemůžu se opít, blbé, že?" ,,Tvůj metabolismus pracuje 4x rychleji, než u normálního člověka, je to vedlejší účinek. Nebyla to tvoje chyba, udělal jsi maximum, věřil jsi mu? Vážil jsi si ho? Tak se přestaň obviňovat. Respektuj jeho rozhodnutí, věděl co riskuje, když s tebou půjde" ,,Já Schmidta dostanu, nebudu klidně spát, dokud nebude celá HYDRA zničená" ,,a já půjdu po tvém boku a budu ti krýt záda" přikývnu.

,,Schmidt patří do blázince" řeknu. ,,A co tedy budem dělat, nemůžeme si nakráčet na jeho základnu a zaklepat na dveře" řekl Dugan. ,,A proč ne?" zeptal se Steve, něco zamýšlel. ,,Přesně to uděláme." uzavře

***

,,Jsi tam?" zeptá se Steve. ,,Jo držím se ti v patách, za tebou už nikdo není." Po několika minutovém boji ozývajícím se v komunikátoru Steva zajmou. ,,Ale i Vaše moc má své hranice, nebo Vám to snad Erskine neřekl?" zeptá se výsměšně Schmidt. ,,Steve, jsem na cestě vydrž." řeknu. ,,Ne, nechoď sem" řekne strašně potichu Steve a odpojí komunikátor. Přes zeď slyším výstřely, schovám se za roh a kolem mě proběhne asi tucet vojáku se Schmidtem v čele.

,,Nazdárek plukovníku" pozdravím. On mezi tím postřílí několik vojáků, ale Schmidt mu zdrhne. ,,Další utek" utrousí. ,,Jdete pozdě" řekne mi Steve, když na sebe narazíme. Počkat, neřekl že chodit nemám. ,,Neměl jsi v plánu-" ,,Jasně" přikývl a odběhl za ostatními. Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a šla za Philipsem. 

Nasedli jsme do auta a rozjeli se ke Stevovi, abychom ho odvezli co nejblíž. ,,Sbohem" řekne a chystá se vyskočit, když ho chytím za ruku a políbím. ,,Dostaň ho" rozkážu. Přikývne a skáče. Ještě koukám, jak odlétá. 

Prosím, vrať se mi v pořádku.

(1074 slov)