Smrtka

Kapitola sedmá

Jak utečete čtyřem upírům? Nevím! Pomalu jsem se vydala po schodech do patra, kde jsem otevřela první dveře, které jsem uviděla. Bylo to nebezpečné a neuvážené a lehkomyslně a já-nevím-co-všechno. Jenže tam nikdo nebyl. Měla jsem štěstí, opravdu velké štěstí.

Prohrabala jsem se skříní a šuplíky. Sprchou jsem se vůbec nezabývala. Oblékla jsem si černou košili s jemným světle modrým proužkem, pod ni jsem si vzala boxerky a nakonec ponožky. V jednom šuplíku jsem našla mobil, nebyl můj, ale stejně jsem ho vzala.

Už jsem se chystala vylézt z okna, když jsem uviděla klíčky od auta. Bingo! Vylezla jsem z okna, doběhla pro klíčky, ale dveře se začaly otevírat. Vyskočila jsem z okna a před dopadem jsem se proměnila v dým, takže jsem zmírnila pád, ale začala mě příšerně bolet hlava a klouby. Přetáhla jsem a neměla jsem energie nazbyt. Zmáčkla jsem klíček od auta a ozvalo se pípnutí. Mačkala jsem ten knoflík stále dokola, šla jsem za zvukem a narazila na modré porsche. Bingo, bingo!

Otočila jsem se. Běželi za mnou. Nasedla jsem, strčila klíčky do zapalování a rozjela se. Jela jsem rychle a vytáhla jsem mobil. Navolila jsem jediné číslo, které jsem znala na paměť. Volala jsem Nikolasovi.

Byl smrtka stejně jako já a můj dobrý přítel a… prostě Nikolas. „Niku!“ křikla jsem do telefonu, když to zvedl.

„Nik tady není,“ řekl opilý ženský hlas.

„Dej mi Nika k telefonu, nebo ti utrhnu hlavu, ty malá špinavá děvko!“ Slyšela jsem nějaké dohadování a Nikův hlas.

„Jsem tady,“ ohlásil se, „nevyhrožuj, prosím, mým přítelkyním.“ Napomenul mě teda moc hezky. Jo, Nik byl milý, hodný, chytrý a klidný. Tyhle vlastnosti mi chyběly.

„Jsou to děvky na jednu noc.“

„Alex!“

„Jo, jo. Takže v kostce. Právě mě honí upíři, hledají Helenin kámen, chtějí mě zabít a jsem v Itálii. Jo a třešnička na dortu! Potřebuju zachránit.“ Shrnula jsem to celkem hezky.

V telefonu se rozhostilo ticho. Dlouhé ticho. „Alex…,“ zašeptal Nik.

„Co Lennan a Melos?“ Jsou to jeho bratři a jsme skoro jako rodina. Byli u toho, když jsem zemřela a proměnila se ve smrtku.  Všichni jsme Řekové. Mohli by pomoct. Teda pokud jsou v Itálii, ale když je tam jeden, jsou tam všichni. Drží se pohromadě.

„Kde jsi? Pošlu Lenna, aby tě vyzvedl.“ Co nejsrozumitelněji jsem mu popsala, kde jsem a on mi řekl, že zavolá. Věřila jsem mu.

Po šesti hodinách jízdy, telefonátů, hádek a otázek jsem se s nimi setkala v jejich vile. Byla jsem polonahá, takže mě oblékli. V jejich domě je hodně ženského oblečení různých velikostí. Hodila jsem na sebe červené šlapkovské šaty, jediné které mi seděly.

„Děkuji, jste nejlepší,“ poděkovala jsem jim. Dlouho jsem je neviděla, takže jsem byla celkem ráda. Melos mě objal a políbil na tvář. Lenn mě taky objal, ale bylo to krátké a divné objetí. Naposledy, když jsme se viděli, jsme se spolu vyspali. Dovedete si představit ten trapas?

Nik se na mě vybodl, chtěl vědět všechno, o tom co se stalo. Pro tohle jsem ho měla ráda. Žádné zbytečné řeči. Nechodil okolo horké kaše. Jo, to byl správný přístup. Vypověděla jsem mu všechno. Všichni čtyři jsme věděli, že musíme najít toho, kdo chce ten kámen. Ten šutr je nebezpečný a vím to líp než kdokoli na světě.

Ten kámen umí jen dvě věci. Říká se mu Helenin kámen, protože ho dostala od boha Dia. Ano, jeho prvním vlastníkem byla Helena Trojská. Byla první, kdo ho použil. Ten kámen zabíjel nebo oživoval. Helena ho použila, aby zničila Tróju. Tenkrát tam zemřelo hodně lidí, bylo to ohnivé peklo.