Dramione Love In Fire...

Dramione Part 7

Hermiona na sebe čím dál tím častěji koukala do zrcadla, připadalo ji, že se ji tvář nějak podivně scvrkla oči a rty zvýrazněli a hlavně v očích ji přibyla nová jiskra. I když se sebevíc snažila odolávat a vlastně zapomenout na noc, kdy ji Draco ten co ji ublížil věnoval několik polibků. Nevídala ho, a to bylo pro ni jedině dobře. Cítila se provinile, už jen kvůli svým kamarádům. S Harrym se nebavila, Ron nevěděl na čí straně stát všichni na ni naléhaly ať vysloví jméno toho, kdo na ni seslal kletbu.. Jediné co ji zbylo, procházení se v temných nocích po studeném temném hradě osvětleném jedině tak zářícími hvězdami.

 Pečlivě se vyhýbala, těm místům kde zahlédla Draca prozatím se mu úspěšně vyhýbala, ale stejně si v duchu přála, aby ho potkala.

 "Hermiono!" Ozvalo se při jednom jejím tajném procházení hradem. Otočila se nikoho neviděla, natáhla ruku a nahmatala ten známý plášť. Sundala ho z kamarádů a káravě na ně pohlédla.

 "Jsi náměsíčná nebo co?! Vyhrkl na ni Ron. 

 "Připadám ti snad tak?" Vyštěkla po něm a opřela se o kamenou zeď.

Harry jen stál a nic neříkal. 

"Pojď s náma zpátky." Řekl po chvíli ticha Ron.

 "Půjdu, až se mi bude chtít Ronalde vy padejte do postelí nejste prefektové, aby jste se tu mohli jen tak procházet!" Otočila se na podpatku a odcházela někam pryč.

 "Vidíš to, říkám ti, že je divná!" Slyšela za sebou hlas Rona, který byl sice rozčilený, ale byl plný strachu a nechápaní.

Vlastně Ron měl pravdu, byla něco jako náměsíčná chodila po noci hradem pořád dokola dokavaď se neunavila a nevrátila se zpět do ložnice.

Vždyť přece tyto hlídkové noci od začátku roku co se stala prefetkou, využívala pouze k jedné věci ke knihovně,aby mohla stduovat a taky pro to, že učení bylo jejím koníčkem.

 Jenomže, ona neměla na učení a knihy náladu a ani sebemenší pomyšlení.

 Nedokázala myslet na ty krásné šedomodré oči na ty chladné, až mrazivé polibky, na jeho silnou náruč...

 V uších dokonce slyšela jeho pohrdavý smích, kdyby jen tušil co s ní provedl jak ji zatemnil mysl, určitě by se ji vysmál.

Jenomže, to byla pouhá maska Draca Malfoye který se uměl přímo dokonale přetvařovat.

 Ve skutečném nitru se trápil nedokázal myslet na nic jiného, než na její hnědě oříškové oči její chvějicí se spodní ret na její hlas který šeptem volal její jméno.

 Oba byli ztracení plní touhy...

 A Oba byli od sebe jen pár metrů. Stačilo, aby každý zabočil přes jednu chodbu a byly by u sebe. Hledali se navzájem, na jednu stranu byly rádi, že se nevidí, ale na stranu druhou je to oba užíralo.

 Když, se tohle opakovalo již po několikaté a Draco sváděl boj sám se sebou, protože to byl typický blíženec pralo se v něm dobro a zlo..

 Vydal se chodbou odhodlaný ji najít, alespon ji na krátký moment zahlédnout. 

Vyšel spoza rohu a přeměřil pohledem dlouhou temnou chodbu , když se ujistil že ho nikdo nevidí rychle ji přešel a vydal se směrem do sedmého patra.  Když, už ji nenajde, alespoň splní jeden úkol pro pána zla zabije Brumbála a...

 Sevřelo se mu hrdlo, už jen to, že dokázal ublížit Hermioně ho tížilo u sedce, ale dokázal to! Byl silnější, než kdy dřív.

 Uslyšel za sebou vzdálené kroky, rychle se stočil a schoval se zdí. Poznal ji okamžitě nejen podle kroků, ale už jen podle vůně jejich vlasů. Stačilo tak málo, vyjít zpoza úkrytu a postavit se ji čelem. Nedokázal to, stál tam a čekal co se bude dít.

V duchu ji prosil ať odejde, ale přeci jen chtěl aby ho našla. Najednou slyšel jak se její kroky zastavily vykoukl spoza zdi a viděl ji jak se zběsile rozhlíží. Nasadil svůj perfektní pohrdavý úšklebek a vyšek ze svého úkrytu.

 "Tady Šmejdko." Zaútočil na ni zoostra. Hermiona se pomateně otočila věnovala mu pohlewd do jeho šedomodrých očí a mírně opravdu mírně se usmála dokavaď neviděla právě ten jeho dokonale maskujicí úšklebek.

 Chvíli tamstáli mlčky, ale to by nebyl Malfoy aby si tuhletu chvíli nevychutnal přeci nechtěl aby odešla.

 "Přišla sis pro další polibek?" Optal se a pobaqveně povytáhl obočí nad tím jak se Hermiona zachvěla.

 "To určitě." Odsekla.

 "tak proč mě zase sleduješ?!" Vydal se k ní, ale ona stála jako přibitá na jednom místě.

 "Nesleduju tě nemám sebemenší důvod tě sledovat." Odsekla.

 "Vážně?" Zastavil se přímo před ní a užíval si pohled do jejich krásně hnědě se zbarvených očí.

 "Určitě." Hrdě chtla odkráčet a jít si vlastní cestou.

Malfoy se dotkl její ruky a pevně ji stiskl zápěstí jejich prsty se automaticky propletly do sebe.

S otočkou si ji přitiskl opět na svou hruť polilo ho horko.

 "Co chceš Draco?!" Snažila se mu vysmeknout, ale ráznost z ní pomalu ale jistě vyprchávala.

"Nejde o to co chci já, ale co chceš ty.." Zašeptal.

"Chci abys mě okamžitě pustil!" 

Draco se zasmál.

"Nejsi dobrá ve lhaní Grangerová tak se radši o to lhaní nepoukoušej." Dotkl se její tváře.

 "Není na tom nic špatnýho, že po mě toužíš šmejdko." 

Hermiona strnula.

"Já , že po tobě toužím?!" Ses dočista zbláznil!" Vysmekla se mu tohle ji ublížilo snad úplně nejvíc ze všeho. I když řikal pravdu, říkal ji tak hnusně tak pohrdavě vůbec žádný cit a třeba i kousek opětovnosti.

 Rozběhla se slzami v očích neznámo kam.

 On nebyl schopný za ni utíkat, tohle vážně přehnal začal mít výčitky svědomí, ale na jednu stranu odháněl ji od sebe držel mezi nimi nepřátelskou zeď a vlastně co když po něm absolutně netouží?

 S hlavou plných myšlenek které se mu do sebe zamotávaly odcházel do komnaty nejvyšší potřeby a alespon něco se mu v ten den podařilo.. Našel to co po něm pán zla vyžadoval.. Byl o krok blíž k zabití Albuse Brumbála, a taky k tomu, aby  Hermionu Grangerovou ztratí navždy...