Vytáhla jsem z kapsy bzučivé bonbony, které jsem koupila v Příčné ulici, a podala je Lily.
„Dej je Siriusovi“ zašeptala jsem jí do ucha a ona s poťouchlým úsměvem přikývla.
„Blacku?“ oslovila ho mile Lily, a pomalu došla až k němu, James jí celou dobu doprovázel žárlivým pohledem.
„Chceš, ještě mi zbylo pár bonbonu“ usmála se mile a napřáhla k němu rozpřaženou dlaň se třemi bzučivými bonbony.
„Snad mě nebalíš“ uchechtl se Sirius, ale stejně si jeden bonbon vzal.
Pozorovala jsem, jak bonbony dělají svojí práci, mění se v jeho puse ve včely a bodají.
Sirius za obrovského křiku vyběhl ke škole a snažil se včely vyhnat ven.
Lily napřáhla ruku a já jí do ní plácla 2:1 pro mě.
°°°°°°°°°
Začínalo se stmívat a já stále seděla venku na lavičce, bylo vážně hezky, takže poslední opozdilci teprve vcházeli do hradu, aby stihli večerku.
Já se ale nechystala vracet, čekala jsem na Rema, zaklonila jsem se a pohlédla na oblohu, ačkoli bylo hezky a teplo, začínalo se zatahovat a já nakonec neviděla ani měsíc.
Povzdechla jsem si a dál pozorovala mraky plující po temné obloze.
Něčí ruce mi překryly oči a já se usmála.
„Reme?“ ruce zmizely a nade mnou stál culící se Rem.
Měl pohozené vlasy na jednu stranu a slušelo mu to, jako vždycky.
Ach jo, jak já ho miluju.
„Projdem se?“ zeptal se vážně, ale na tváři mu pohrával úsměv.
Přikývla jsem a vstala.
„Víš, chtěl bych ti říct, že tě miluju“ řekl po chvilce povídání.
Zarazilo mě to, nečekala bych, že mi to řekne takhle na rovinu.
Objala jsem ho a on mě políbil.
„Hrozně moc tě miluju, a nikdy bych si neodpustil, kdybych ti tu noc ublížil“ začal
„Ještě, že mi Severus dává ten lekt-„ v půlce slova se zarazil a v obličeji se mu odrazila hrůza.
„Co se stalo, Reme?“ zeptala jsem se ho vyděšeně, když se odtáhl z mého objetí a začal couvat.
„Reme!“ zvýšila jsem hlas, když stále nereagoval.
„Jdi pryč, hned uteč, prosím!“ vykřikl najednou.
„Co se stalo?“ přiblížila jsem se k němu, ale on dál couval.
„Sakra, můžeš aspoň jednou udělat, co ti říkám?!“ rozzlobil se a svalil se k zemi.
„REME!“ přiskočila jsem k němu, samozřejmě že jsem nehodlala odejít, když se tu jediný kluk, kterého miluju, válí v bolestech.
„Zapomněl jsem si- zapomněl-zapomněl“ snažil se mi konečně odpovědět, ale nemohl to ze sebe dostat.
„Co jsi zapomněl?!“
„Ten lektvar, Snapův lektvar!“ najednou se mu začalo trhat oblečení a mně došlo, co se právě děje.
Začala jsem utíkat, nechtěla jsem ho tam nechat, ale věděla jsem, že je to moje jediná šance.
Běžela jsem jako o život, ale těsně za mnou jsem uslyšela zavrčení, ohlédla jsem se, byl těsně za mnou.
Rem byl vlkodlak a snažil se mě zabít.
Sakra!
Přidala jsem, ale věděla jsem, že v takovém tempu dlouho rychle odpadnu.
Když se to stalo, obrovská síla mě strhla na zem a nade mnou se tyčil Rem, jeho krásné oči mě hladově sledovali a já si vzpomněla na jeho první proměnu tehdy v Prasinkách.
Hlavou mi proběhly všechny naše chvilky.
„Nemůžeš za to“ zašeptala jsem směrem k hladovému vlkodlakovi.
Doufala jsem, že si to nebude vyčítat, doufala jsem, že umřu rychle.
V tom ale něco silně narazilo do vlkodlaka a ten se svalil vedle mě, byl to černý pes, takovej větší oříšek, ale s obrovskou silou.
Sledovala jsem ho a myslela, že se mi to jen zdá. Že by to byl můj anděl strážný? Převtělená maminka?
Pes se ale zhmotnil v člověka, kterého bych typovala, že když nadejde příležitost, zabije mě sám.
Sirius se nade mnou tyčil s rozzlobeným výrezem.
„Vypadni, dělej!“ zaječel na mě a snažil se mi pomoct vstát, zakopla jsem ale a znovu spadla. Sakra Lucy!
Sirius zavrčel a znovu se přeměnil v psa, skočil po vlkodlakovi, který se k nám znovu blížil a kousl ho do nohy.
Vstala jsem, konečně.
„Můžu ti nějak pomoct?!“ zakřičela jsem vyděšeně na Siriuse, na kterém seděl obrovský vlkodlak a snažil se do něj zakousnout.
Sirius, jenom zakroutil hlavou a dvakrát štěkl.
Rozběhla jsem se pryč a cítila srdce až v krku.
°°°°°°°°
Druhý den jsem potkala Siriuse, byl celý zakrvácený, ale jinak vcelku v pořádku, usmíval se na mě a mával, ať jdu k němu.
Došla jsem k němu a silně ho objala, zasyčel bolestí.
„Promiň, za všechno“ zahuhlala jsem a on se mile usmál, chápete to? Sirius- mile usmál.
„V pořádku, jen, víš, měla by ses mu vyhýbat.“
„CO?“ vyjekla jsem a zpozorovala Rema, co dopadal na jednu nohu, ale jinak vypadal v pořádku, jak vchází do velké síně.
„Reme?“ rozběhla jsem se k němu, ale ten dělal, že mě nevidí, otočil se a vydal se pryč.
Dívala jsem se na něj a cítila obrovskou bolest u srdce, zlomený srdce? Asi.
Toho dne večer za mnou došel, naposledy mě políbil a řekl, že už se se mnou nechce bavit, že se to už nesmí opakovat, plakal a já taky.
Oba jsme brečeli, ale věděli jsme, že to tak má být.
Od té doby jsme spolu nemluvili, uběhlo pár let a já ho potkala v Příčné ulici kývl na mě a šel dál.
KONEC°°°°°
Holčiny, chtěla bych vám hrozně poděkovat za podporu a krásné ohlasy u tohohle příběhu, bude pokračování, takže doufám že budete číst i to.
Ani nevíte, jak těžky pro mě bylo ukončit to:\
Miluju vás a děkuji za každý komentář.<33
Vaše Potterheadka
Btw. – na tom gifu si odmyslete Harryho patrona, děkuji :D
---Adéll
