Desire

1.

Takže něco o mě můj milovaný deníčku. Jmenuji se Melanie O'xfordová. Je mi šestnáct. Pracuji ve Starbucksu. Bydlím v Sydney. Sama s mamkou. Táta od nás odešel když mi bylo pět. Mám hnědé vlasy. Jsem dosti uzavřená. S lidmi komunikuji jen ve Staru.

Kluci mě nezajímali,měla jsem k nim odpor. A to vše kvůli mému bývalému. Ten mě mlatil. Takže jsem měla nějakou představu, že jsou všichni kluci špatní. Jenže pak přišel on.

Neznám ho nic o něm nevím. Nevím ani jak se jmenuje. On je strašně tajemný. Něco mě na něm zaujalo. Já,ale ani nevím co. Každý den se ve Staru zastaví. Koupí si své kafe a zase zmizí. Už se ho ani neptám jaké chce jméno na kelímek,protože nikdy tam nechtěl nic napsat. Dneska jsem se,ale rozhodla že to z něj vytáhnu.

Z mého přemýšlení mě vyrušil budík. Rychle jsem ho vypla a vyhrabala jsem se z postele. Dala jsem se do oblékání. Vzala jsem si černé džíny a bílou košili. (Media). Pak jsem se ještě rychle namaloval. Obula jsem si vansky a vyrazila.

Ve Staru jsem se pozdravila s Regi mojí kamarádkou a zároveň spolupracovnicí. Vzala jsem si zástěru a začal můj pracovní den.

Je tu. On je tu. „Karamelové latté?" zeptala jsem se. „Ano" řekl. „Co chceš napsat na kelímek?" zeptala jsem se. „Nic" řekl. „Notak,řekni své jméno" usmála jsem se. „Ne,prostě ne" odsekl a vzal si svoje latté. „Proč ho to tak naštvalo?" zeptala se Regi. „Jak já to mám vědět?" zeptala jsem se. Zbytek dne probíhal jako obvykle. Přišlo strašných lidí a my jsme měli frmol. Každý den jsen potom strašně unavená.
Možná by vás zajímalo proč už pracuji. Důvod je jednoduchý. Prostě si chci přívidělat. Nic víc v tom není.

Zase jsem na nervy. Ležím v posteli měla bych spát,ale já nemůžu přemýšlím a píši tobě o klukovi  který je vzteklý. 
Milý deníčku si jediný který mi rozumí. Můžu se ze všeho vypsat a to je nejlepší pocit. Už mě bolí ruka od psaní,tak zase zítra. Tvá Mel.

Hi people:) tak je tu další díl:)
Doufám že nevadí že je to psané formou deníku:)