Desire

9.

Vzbudilo mě zapípání toho odporného budíku. Rychle jsem ho vypla a vylezla z postele. Oblékala jsem si jako vždy legíny a tílko. Dala jsem si rychlou snídani a vyrazila do Staru.
„Meeeel" křičela Regi. „Ahoj Zlato" objala jsem jí. „Zdravím,a je mi líto že končí léto" řekla Regi. „Mě taky, nechci do školy" řekla jsem. ,,Tady ve Staru se máme fajn." řekla. ,,Taky si myslím" zasmála jsem se. ,,Čekaš dnes svůj objev?" zeptala se se smíchem. ,,Jo čekám." řekla jsem vážně. ,,Halo slečny já čekám" křiknul po nás nějaký protivný chlápek. Regi se rozešla k pultu a já zatím umyla hrnečky. 

Potom jsem šla do skladu pro muffiny a různé pochoutky. Takhle ráno tady ještě není takový frmol,ale lidi choděj stejně na svojí ranní kávu.
Dala jsem sladkosti na jejich místo a šla jsem otřít stoly. „Hezký zadek" pronesl někdo za mnou. „C- Calume?" vykoktám. „Zdravím tě" usmál se na mě. To že se bude smát jsem vážně nečekala. „I já tebe" usmála jsem se na něj. Regi nás pozorovala od pultu. „Jdu ti udělat latte" řekla jsem a šla k pultu. Udělala jsem latte a na kelíme mu napsla Cal. „Podala jsem mu kelímek a on mi vtisknul do ruky nějaký papírek. Potom se na mě usmál a odešel.
Rozložila jsem papírek. „Buď prosím ve čtyři v parku" stálo na papírku. Musela jsem se usmát. „To bylo co Mel..on se smál" řekla zaraženě Regi. „Já vím a sama se divím." řekla jsem. „Co je na tom papírku?" zeptala se. „Že mám být ve čtyři v parku." řekla jsem. „Sakra Mel ty se máš,plní se ti sen" usmála se na mě Regi. „Já vím a jsem šťasná." řekla jsem.

Strašně moc jsem se těšila na odpoledne,ale den se strašně táhnul. Lidi byli protivní,ale já stále měla usměv na tváři. Strašně moc jsem se těšila na Caluma,ale zároveň jsem se bála. Vždyť ho ani neznám..
Když mi konečně skončila směna sundala jsem si zástěru,rozloučila se s Regi a vyšla ze Stáru. Stíhám to tak akorát do parku. Při cestě jsem si broukala nějaké písničky a měla jsem obrovský úsměv na tváři.
Došla jsem do parku a viděla jsem Cala sedět na lavičce. „Ahoj" řekla jsem když jsem si k němu sedla. „Ahoj" pousmál se. „Nevěřil jsem že příjdeš,ale ty tu seš." řekl. „Poprosil si mě tak já tu jsem" řekla jsem. „Děkuju ti" řekl. „Nemáš vůbec zač,víš zajímáš mě" řekla jsem a usmála jsem se na něj. „Uděláme si hezké odpoledne?" zeptal se. „Jasně" řekla jsem. „Nejdřív,ale musíš poznat,pravého Caluma Thomase Hooda." řekl Cal. Nic jsem neříkala jen jsem ho následovala.
Došli jsme k malému polorozpadlému domečku. „Tak tady bydlím" řekl. Já se jen chabě usmála. Vešli jsme dovnitř. Calum si zul boty tak jsem si je zula taky. „Luke jsem zpátky,díky za pohlídání Em" zakřičel na celý domek Cal. Z jedné z mísnosti se vynořila ta blonďatá hlava. „Není zač..jéé ahoj Mel" usmál se. „Ahoj Luke" řekla jsem. „Vy se znáte?" divil se Cal. „Jo" odpověděl Luke,ale to už k nám běžela malá copatá holčička. Calum jí vzal do náruče. „Tak Mel to je Emily moje ségra a bydlíme tu sami" řekl Cal. „Ahoj Em já jsem Melanie" řekla jsem. „Ahoj" zamumlala holčička. „Tak já půjdu" řekl Luke a vypařil se. „Pojď dál" řekl Cal. Já jsem teda šla do malého obýváčku a sedla si na gauč. Cal s Em na klíně si sedl hned vedle mě. „Je to už rok" řekl. „Co se stalo Calume?" zeptala jsem se. „Tátu zastřelili,dodneška se neví kdo a máma měla autonehodu." řekl.

„Calume pohlídej prosím Emily" řekla máma. „Proč?" zeptal jsem se otráveně. „Jedu na nákup a nechci jí brát sebou,mohl by si být tak hodný a pohlídat jí?" zeptala se. „Nojoo" zamumlal jsem. „Děkuju si hodný" řekla a zmizela. Já jsem si šel sednout k malé Emily,která si hrála se svým oblíbeným plyšákem. „Kďě je mámá?" ptala se mě. „Jela nakoupit,budeme tu chvilku spolu" řekl jsem a ona si dál hrála. Takhle jsm u ní seděl a chvilkama si s ní hrál. Uběhly dvě hodiny,potom tři a máma stále nikde. Začínal jsem se hodně bát. Když už uběhly čtyři hodiny našel jsem mobil a vytočil její číslo,ale mobil byl nedostupný. Zkoušel jsem to pořád dokola,ale nic. Pak mi zazvonil mobil. Volala policie že máma měla autonehodu a nepřežila. Nevydržel jsem to a sesunul se k zemi. Přišel jsem nejdřív o tátu a teď i o mámu. Uližil jsem Emily do postýlky a sám usnul.
Druhý den k nám přišla sociálka a Emily mi sebrali. Začal velký kolotoč. Emily byla chvilku u tety, ale nakonec stejně skončila u mě. To,ale nikdo neví.
Calum dovyprávěl a mě tekly slzy. Emily si hrála na zemi s hračkama. Calum taky brečel. Tak jsem se k němu přisunula a objala ho. „Calume já už tu teď pro tebe budu pořád" řekla jsem a dala mu pusu na tvář. On mě k sibě pevně přimáčknul. „Děkuju ti" řekl a trošičku se usmál. „Nemáš zač" řekla jsem.

Omlouvám se že dlouho nebyla část,ale uplně mi došli nápady. Tak,ale máte jí tu') Na obrázku je Emily:)