Desire

11.

„Melanie?" ozvalo se za mnou a já se lekla.
Stála tam moje závistivá spolužačka. „Ahoj." pípla jsem.
„Jak se máš?" usmála se falešně a nenápadně se přibližovala ke Calovi.
„Mám se fajn." řekla jsem. „To je tvůj příbuzný?" uchechtla se. „Ne, jsem Calum, její kamarád." řekl Cal. Když to řekl i to celkem zabolelo. Myslela jsem že by jsme mohli být něco víc, ale asi ne. „Ty máš kamarády?" odfrkla si. „Ano já mám kamarády." řekla jsem a snažila se být klidná. Ze vnitř jsem, ale byla strašně naštvaná a zklamaná. Čím jsem si to zasloužila? No čím. „Mel, pojďte tady nemáme co dělat." řekl Cal a popadl mě za ruku.

„Co to bylo?" zeptal se Cal u nich doma. Zrovna jsem chovala Em a česala jí vlásky. „Nemám přátele, ale mám nepřátele." odpověděla jsem. „Ale Mel to si nezasloužíš." řekl. „Nechci to řešit Cale." řekla. „Jasně, promiň nebudeme to řešit." usmál se Cal a objal mě. „Tak co budeme dělat?" zeptal se. Em si zívla. „Ty půjdeš spinkat, viď Em?" zeptala jsem se. „Ano, Mel." řekla. Vzala jsem jí do koupelničky, kde jsem jí natočila vanu. Em si tam hrála s hračkama. „Em, já když jsem byla malá, taky jsem si tak ráda hrála ve vaně." řekla jsem a usmala se na ní. Ona na mě hodila pěnu. „Ty jsi, ale zlobidlo." zasmála jsem se. Calum se opřel o futra a pozoroval nás. „Vy jste moje holky skvělý" pronesl. „Em se zahihňala a já se zvedla a došla ke Calovi. Ten si mě přitahl do objetí a políbil mě do vasů. Musela jsem se usmát. „Mám tě rád." řekl. Já jsem se pouze usmála. Em po nás hodila gumovou kačenku. „Em!" okřikl ji Calum. Em se začala hihňat. Vzala jsem osušku a vyndala Em z vany. „Ne, Mel nech mě být" vztekala se a kopala. „Emily už si ve vaničce byla dlouho." řekla jsem jí.
„To je jedno ja chciii zpatky do vaničky!" vztekala se.
„Je unavená" řekl Calum a podal mi její pyžámko.
Já jsem Emily oblékla a následně jí odvedla do jejího pokojíku. Podala jsem jí jejího, oblíbeného plyšáka a ona po chvilce usnula.

Šla jsem do obýváku kde na gauči seděl Calum. Sedla jsem si k němu a položila hlavu na jeho rameno. Takhle jsme seděli ani nevím jak dlouho. „Měla bych jít domů." řekla jsem. „Tak rád bych tě doprovodil, ale nemůžu tu Em nechat." řekl smutně. „Vždyť já vím." řekla jsem a oblékla si bundu. Calum mě pevně objal. „Zejtra dám Em do školky a pak se zastavím u tebe v práci" řekl. „Dobře, ahoj." zašeptala jsem. „Napiš mi až budeš doma." řekl.

Vyšla jsem na ulici a ovanul mě studený vzduch. Nevím jak může být v létě tak chladno. Pomalu už se stmívalo. Lidé spěchali z práce domů. Já jsem šla také rychlou chuzí.

„Kdes byla?" vyjela po mně matka hned jak jsem otevřela dveře.
„U kamaráda." řekla jsem.
„Jo tak u kamaráda" ironicky se zasmála.
„Jdu k sobě." řekla jsem a vzala si z kuchyně mandarinku. V cukuletu jsem vyběhla schody k sobě do pokoje a padla na svojí postel. Zapala jsem wifi na mobilu a napsla Calovi na WhatsAppu

Já:
Tak jsem doma a matka mě hned seřvala:(
Cal❤:
To jsem rád, co si jí udělala?
Já:
No to nevím právě začala na mě řvát kde jsem jako byla a tak..
Cal❤
Nic si z toho nedělej, maš mě a Em
Já:
Děkuju❤ vy dva jste moje největší zlatíčka❤
Cal❤:
Mám tě rád❤
Já:
❤

Mobil jsem zhasla a dala ho ma nabíječku. Došla jsem do koupelny a dala si rychlou sprchu. Pak už jsem si lehla a pochvilce usnula.

Takže ahoj lidi
Nevim jak se mam omluvit za to že tak dlouho nebyl díl..
Ale přišla střední a mě odešel mobil..A ja pišu pouze na mobilu:(
Ale teď jsem zpět❤
Třeba se ještě najdou čtenáři❤