Just friends? //DOKONČENO//

Jen sen?..

„Běž pryč!" Křikla jsem na něj.
„Ne, pokud nedostanu to co chci!" Řekl naštvaně. „Ne Dylane, prosím nech mě!" Řekla jsem mu přes slzy které se mi spouštěli čím dál víc do očí. „Neboj, bude se ti to líbit." Začal si sundavat triko i kalhoty. „Ne, ne prosím!" Začala jsem ještě víc brečet když už jsem měla jasno co chce udělat. Chtěla jsem se bránit ale nešlo to. Měl až moc velkou sílu. Držel mi ruce s začal mě znovu líbat. Potom ze mě rychle ztrhl šaty až jsem před ním byla celá nahá.
I když jsem prosila, brečela ať mě nechá tak on mě stejně nenechal.
Znásilnil mě.
On mě znásilnil.
Když skončil, vrazil mi facku, velkou facku.
„Nikdo není lepší než já! A jestli to někomu řekneš, dopadneš špatně. A ten Payton taky!" Oblékl se a odešel.

Rychle jsem se probudila a sedla si.
Byl to jen, jen sen..
Vlatně.. nebyl to sen, ono se to stalo, stalo se to, bylo to vzpomínka, zlá vzpomínka..
Uvědomila jsem si, že jsem u Paytona v pokoji.
Já jsem ležela na jeho posteli a on na malém gauči co má v pokoji.
Neudržela jsem se a začala brečet.
Já jsem blbá! Protože jsem kvůli tomu probudila Paytona.
Ten hned vstal a šel si sednou ke mně na postel?
„Copak se stalo princezno?" Zeptal se. Tak hezky.
„Zdálo se mi to, tamto." Odpověděla jsem.
„Pojď sem, to bude dobrý, ano?" Řekl a lehce mě obejmul. Já jsem pouze kývla.
Lehl si ke mně do postele a usnula jsme v objetí.

Payton's POV:
„Ahoj Riley" Pozdravil jsem ji, když si brala věci ze skříňky.
„Ahoj Paytone" Pozdravila mě nazpět.
„Jak je na tom tvůj táta? Je v pohodě?" Zeptal jsem se.
„Jako docela jo, opravě proběhla v pořádku.. za dva týdny ho pustí." Usmála se radostně.
„Vidíš, my ti to s Emm říkali."
My jsme šli pak s Riley do třídy a najednou Riley řekla něco, co mě docela překvapilo.

Zítraa jedeme konečně domů, takže už budu snad víc aktivní.

-Baru