Just friends? //DOKONČENO//

Jak mohl?

PAYTON
Ráno jsem se probudil a šel do koupelny, kde jsem si udělat ranní hygienu a poté jsem se šel obléknout.
V hlavě mám furt Emm. Je to pravda, že se známe jen pár dní a jsem rád, že jsme teď kamarádi ale nejvíc mě štvě ten její nagelovanej boy. Vůbec si ji nezaslouží. Musím s ní jít aspoň ven a víc ji poznat.
Při cestě do školy jsem na ni furt myslel. Když jsem vešel do budovy školy, jsem ji uviděl. Dokonalou Emm, která se hádá s Dylanem. Nejvíc mě ale štvalo, že jí ten debil šahá pod sukni, ale bylo vidět, že i jí to vadí, snažila se bránit ale on jí nenechal.
Naštval jsem se, a tak jsem šel k nim. Chytil jsem Dylana za krk a přirazil ho ke skříňce.
„Co to děláš?" Snažil se bránit.
„Nech ji bejt!" A ještě víc jsem ho stiskl na krku. „Ty se do toho nepleť, ty buzno!" To už jsem se naštval a dal mu pěstí.
„Paytone, nech ho prosím." Připojila se do toho Emma.
Chtěl jsem jí vyhovět a už jsem ho pouštěl. Ale on mi dal pěstí, a já spadl na zem. Setřel jsem si krev, která mi tekla z nosu. Rychle jsem vstal a chtěl mu to vrátit ale na chodbě se objevil učitel. Dylan byl poslán do třídy, mě poslal k zdravotní sestře a Emm požádal aby šla semnou.
„Díky" Řekla najednou.
„Není zač, nechápu, jak s ním můžeš bavit a natož s ním chodit. Emm on si tě nezaslouží, ty si skvělá holka, máš na mnohem lepšího než je on." Ona se krásně usmála.
„Děkuju"
Když jsme konečně vešli do ošetřovny. Zdravotnice mi to něčím potřela a poslala nás zpátky do třídy. Než jsme ale došli do třídy, šel jsem ke své skříňce a vytáhnul z ní papírek. Na ten jsem napsal svoje tel. číslo a podal ji ho. Ona se na mě udiveně koukla.
„Kdyby si něco potřebovala, kdykoliv mi zavolej." Řekl jsem a ona kývla. Vytáhla si z kapsy mobil a to číslo si uložila. Pak jsme šli zpět do třídy.

Po obědě jsem běžel rychle domů.

EMMA
Jsem neskutečně ráda, že mi Payton pomohl.
Celou cestu co jsem šla domů mi volal Dylan, ani jednou jsem mu to nezvedla.
Když už jsem byla před barákem a chtěla vstoupit tak mě někdo chytil za zápěstí a táhl do mého pokoje. Ten dotyčný mě hodil na postel a já už jsem mu uviděla do tváře.. Dylan.
Najednou mě začala líbat. Já jsem se odtáhla.
„Běž pryč!" křikla jsem na něj.
„Ne, pokud nedostanu to co chci!" řekl naštvaně.
„Ne Dylane, prosím nech mě!" řekla jsem mu přes slzy které se mi spouštěli čím dál víc do očí.
„Neboj, bude se ti to líbit." začal si sundavat triko i kalhoty.
„Ne, ne prosím!" začala jsem ještě víc brečet když už jsem měla jasno co chce udělat. Chtěla jsem se bránit ale nešlo to. Měl až moc velkou sílu. Držel mi ruce s začal mě znovu líbat. Potom ze mě rychle ztrhl šaty až jsem před ním byla celá nahá.
I když jsem prosila, brečela ať mě nechá tak on mě stejně nenechal.
Znásilnil mě.
On mě znásilnil.
Když skončil, vrazil mi facku, velkou facku.
„Nikdo není lepší než já! A jestli to někomu řekneš, dopadneš špatně. A ten Payton taky!" Oblékl se a odešel.
Nevěděla jsem co mám dělat. Vzpomněla jsem si na Paytona. Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo.

Je tady další kapitola. Je taková krutější, ale snad líbí.

-Baru