Hey, I'm Ava [OBX FF] POZASTAVENO

ꜰᴏᴜʀ

„No konečně," řekla jsem otráveně, když Topper vylezl ze svého pokoje. Nachystaný, ale převoněný. To vám tedy povím, na to že se jdeme jen porozhlédnout po centru byl převoněný tak, jako by šel na rande. Nic příjemného.

„Proboha, tys to s tou kolínskou přehnal," prohodila jsem a prsty si zmáčkla nos, abych to nemusela cítit. Topper ale nevypadal, že ho to nějak trápí. Naopak. „Aby ses z toho-" uprostřed řeči ho přerušila mamka: „Toppere, žádný sprosťárny," zakřičela z přízemí a já se jen uchechtla. Plácla jsem ho po rameni a rychle se rozběhla směrem ven.

„Počkej, to si budu pamatovat," rozběhl se za mnou, ale nemyslete si, že se jednalo o bitku. Minimálně se nejednalo o klasickou, sourozeneckou bitku. Oba dva jsme se začali smát. Před fontánkou jsem se zastavila, abych pořádně vydechla, ale najednou jsem cítila náraz a pak mokro.

„Ty blbče, já u sebe mám peněženku!" zakřičela jsem na něj rozzlobeně. On na mě vyplázl jazyk a zamával mi peněženkou i sluchátkama před obličejem. „Vzal jsem ti i mobil," uchechtl se a pomalým tempem se vydal k bráně. Já mezitím vylezla z fontánky a šla za ním. Má jediný štěstí, že mi ty věci sebral dřív, než mě tam shodil.

„Já jsem si ten mobil nechala doma schválně," řekla jsem mu. Na oplátku se mě ale zmateně zeptal: „Proč? Ty se nesnažíš držet v kontaktu se starými přáteli?" 

Veselá nálada mě rázem přešla. Přesně tak, Toppere. Snažila jsem se jim vyhýbat už od doby, co jsem se o tom stěhování dozvěděla. Nenávidím loučení a vždy ho nenávidět budu. Je pro mě mnohem snazší se danému člověku měsíc vyhýbat co nejvíc to jde a potom už jen ignorovat jeho zprávy. Vím, je to špatné, ale je to tak.

„Neřeš to," řekla jsem jednoduše a pokračovala v chůzi. Zanedlouho jsme dorazili k surfařským potřebám. 

„Hele, když už jsme v podstatě uprostřed oceánu, bylo by možná dobrý si koupit surf a nějaký vybavení, nemyslíš?" řekl Topper a začal si vytahovat peněženku. S úsměvem jsem přikývla a společně jsme se vydali dovnitř. Na chvíli jsme si zase připadali jak děti v obchodě s hračkami. Přísahala bych, že jsme oba dva měli místo očí hvězdičky. Mít dost peněz, vykoupili bychom celý obchod. Však to znáte. Vždycky máte chuť se něco naučit, ale odbije pár dní, týdnů, měsíců - a rázem vás to přejde.

Topper si vybral bílý surf s dvěma proužky, vyšel ho celkem za levno. Já si ale vybrala surf s divokým mandalovým potiskem a rozdíl v ceně byl poznat celkem dost. Ale tak co, když si něco koupíte poprvé, musí to přece vypadat dobře, nebo ne?

Než jsme se vydali dál na poznávací cestu, surfy jsme si odnesli domů. Nebyly nejlehčí, abychom je tahali po celém ostrově.

---o pár hodin později---

Po cestě jsme si všimli jednoho zajímavého faktu. Skoro u všech domů co jsme potkali nebylo přízemí. Dává to smysl, protože když je příliv, nikdo by si asi u sledování oblíbeného seriálu v televizi nechtěl zaplavat v obýváku na koberci.

Šli jsme celkem dlouho. Potkali dosti lidí. Dokonce i pár holek našeho věku, ale jejich pozornost padala jenom na Toppera. Přesně bych věděla jak takový typ lidí pojmenovat, ale nemám náladu být sprostá.

„Toppere, už pojďme domů. Začíná být celkem pozdě a já jsem unavená," zatahala jsem Toppera za košili se smutným, štěněcím výrazem.
„Promiň ségra, to se teď vážně nekonná. Holky řekly, že má Rafe Cameron nějakou oslavu a že by mě tam chtěli vidět. Je to po cestě domů, ale já dneska domů nepřijdu," odpověděl mi. Špetka lítosti se v jeho hlase přece jen objevila.

„Jestli je to vážně tak akutní, můžeš jít domů. Byl bych ale radši, kdybys šla se mnou," slitoval se, když jsme se blížili k našemu domu.
„Promiň Toppere, už jsem vážné unavená," odpověděla jsem. Jen němě přikývnul a pak už jsme oba dva byli celou cestu ticho.

Když jsme došli domů, připomněla jsem Topperovi jeden zásadní fakt: „ráno by měli přijet stěhováci, tak to nepřežeň."
„Neboj, budu v suchu. Co špatného se může stát?" usmál se na mě, obejmul mě a pak jsme se oba dva vydali vlastní cestou.

Náš sourozenecký vztah bych přála všem. Jsem neskutečně vděčná za to, že Toppera mám. I když se někdy nechová zrovna nejlíp a extra rozumně.