Vylepšená: Minulost nezměníš

Prolog

,,Takže, slečno Lili. Mohu vám tak říkat, že?" ,,Jistě." ,,Dobrá. Povězte mi něco o sobě Lili." vyzvala mě paní Raynorová.

,,Podle toho kolik papírů tu všude máte, předpokládám, že už vše víte." ironicky jsem se na ní usmála. ,,Já bych si to ráda poslechla od vás. Například kdy jste se narodila. To v žádném z papírů a složek nemám." jak by taky mohla sama to nevím. ,,To je skvělá otázka na kterou bych také velmi ráda znala odpověď." 

,,Takže vy nevíte kdy jste se narodila?" 

,,Vím jen rok. 1997. Kvůli životopisu jsem si vymyslela i den a měsíc, 10. června." 

,,Proč zrovna 10. června?" zeptala se psycholožka. ,,Vymýšlela jsem to, když jsme se schovávali s Barnsem. 10. se narodil on a 6. protože on se narodil 3. a byli jsme dva. Tak jsem to vynásobila 2." 

,,Zajímavé. Když už jsme u toho, jaký máte spolu vztah." 

,,Řekla bych přátelský." přikývla.

,,Změnila jste si příjmení na Stárk. Předpokládám, že jste k tomu musela mít hlubší důvod, než jen to, že to byl váš otec?" tuhle otázku mi klade čím dál tím víc lidí, čím to asi bude... No snad nebude alespoň patřit do těch co mi za to nadávají. ,,Přál si to, když už jsem ho nemohla poznat osobně alespoň mu splním jeho přání." a taky jsem možná i viděla jeho mysl, no co, neřeklo se, že musím říkat všechno.

,,Em, dobře a jinak, cítíte se nějak provinile nebo jen špatně kvůli jeho smrti." tak tohle je pěkně stupidní otázka. ,,Co? Jestli se cítím špatně, kvůli jeho smrti? Samozřejmě, kamarád si dal takovou práci aby mu to řekl a my jsme se ani nepotkali... Co se týče toho druhého tak to nemusím odpovídat" řekla jsem lhostejně. ,,Nejste u soudu Lili, ale bylo by super mi to říct, aby vás to tolik netrápilo." prej aby mě to netížilo, hmmm. ,,Nebojte, já se s tím srovnám. Pokud vím tak to v dohodě nebylo. Bylo tam jenom něco o dodržování zákonů, sezení s psychologem a dál si to nepamatuju." přemýšlela za jakých podmínek jsem vlastně neskončila ve vězení. Paní Raynorová se tiše zasmála. ,,Tak to bychom nejspíš měli řešit vaší paměť." zasmáli jsme se obě. 

,,Mluvila jste o nějakém kamarádovy, myslela jste pana Jamese?" řekla a já se začala usmívat a tiše smát na novo. ,,Až do teď jsem si neuvědomila jak divně jeho jméno zní..." 

,,Proč myslíte?" zeptala se. ,,Jack James. Ano toho jsem myslela." vysvětlila jsem. Zasmála se a pak pokračovala ,,Uznávám je to zajímavé, každopádně... jste dobří přátelé? Jak dlouho se vlastně znáte?" Tentokrát jsem musela přemýšlet já. Jak dlouho se vlastně znám? ,,Panejo, to je záludná otázka. No potkali jsme se někdy v roce 2017. Přibližně." přikývla a něco zapisovala do bločku. ,,Máte ještě někoho blízkého?" tohle bude znít depresivně ale... ,,Ne, jen jeho, Barnse  a dalo by se říct, že teď i paní Stárk a její dceru." 

,,Takže se spolu scházíte, to je hezké, ale proč máte jen dva kamarády, zdáte se být společenská a občas i milá." chvíli jsem na ní jen tak koukala. Jak jako občas! ,,Teď bych se měla asi urazit, ale jo, jsem spíš centrovert. Jestli tedy víte co to znamená. Já se spíš jen bojím." 

,,Proč se bojíte?" dlouhá historie. ,,Protože, každý, na kterém mi záleželo mě opustil... Nejčastěji nedobrovolně." můj hlas se začal chvět. Když si ne všechno to vzpomenu... ,,Nechtěla by jste mi Lili rovnou říct váš příběh?" 

,,To není moc dobrý nápad. Už dávno jsem se naučila, že všechny děsím, když jim to řeknu." ,,Pan Jakson se vás nebojí..." to je pravda, ale taky nevypadal moc nadšeně. ,,Říkala jsem mu to postupně a párkrát se mnou na pár dní i přestal mluvit, dokud si to neurovnal v hlavě. Ale přijal to a nejspíš si i uvědomil, že mu neublížím, i když si z toho občas dělá srandu." usmála jsem se nad vzpomínkou jak jsem mu o tom vyprávěla poprvé a on se tvářil jak kdyby vyděl ducha. ,,Věřte mi, jsem zvyklá, já to ustojím. Myslím, že v rámci terapie by vám to prospělo." ,,Připomínám vám, že sem nechodím dobrovolně." mile se na mě usmála a pak řekla: ,,Já vím, chodíte sem protože nechcete do vězení." 

,,No dobrá co by jste chtěla vědět teda?" 

,,Mohla by jste začít hned na začátku, podle všech záznamů jste mrtvá už od roku 2000 a přitom sedíte přede mnou." 

,,To je pravda... Z části. V roce 2000 umřela ta normální Lili a zrodilo se vraždící monstrum, zbraň bez vlastní vůle, které mělo mnoho jmen. Od těch nevinných až po ty horší."

,,Dobrá tak začněte u zrození toho monstra a pokračujte až do roku kdy jste se změnila..." 

,,Já se měním každým dnem, učím se, jak žije normální člověk, občas je to zábava, jenom jsem stále moc nepochopila například placení daní a podobné blbosti..."