Byla jediným světlem v jeho už tak temném světě. Jeho štěstím. Jeho hřích. Jeho city. Jeho láska. Jeho druhá polovina. Jeho všechno.
Byli, jako dva protiklady ,které se přitahovaly.
Jako, světlo a tma. Jako narození a smrt. Jako bílá a černá. Jako č...
Dnes je ten den. Den ,kdy opustím svoje rodné město LA , kamarády a mého přítele. Zabalila jsem si poslední krabici, kterou jsem následně zalepila a napsala na ni Knížky. Dala jsem ji na zem prohlédla si můj už starý pokoj. Vypadal prázdně a opuštěně ,což také byl. Na stěnách zbyly už jen prázdné bílé poličky , ve kterých jsem dříve měla knížky nebo rámečky s fotkami. Krabici jsem vzala do rukou a šla s ní do obýváku a dala jí k hromadě dalších krabic , ve kterých měli být životy mě a mojí mámy.
S povzdechem jsem šla do kuchyně, kde jsem si na snídani vzala jahodový jogurt. Sedla jsem si na linku a v klidu si jedla svůj jogurt "Už jsi vzhůru?" zeptala se překvapeně máma "Nemohla jsem spát." odpověděla jsem a sklopila zrak "Bell ... vím ,že je to pro tebe těžké ,ale začneme nový život. Společně, jak vždy." řekla máma pozitivně "Jenže já nový život nechci ... nechci opustit svoje kamarády, Nicka a tátu" řekla jsem plačtivě "Všechno zvládneme ... Nicolas za tebou může kdykoliv přijet .. to stejné táta" řekla máma, která mě objala a já jí začala brečet na rameno "Mám tě ráda" řekla jsem a odtáhla se "Já tebe ... běž se převléknout za chvíli pojedeme na letiště" řekla s úsměvem a já jen přikývla. Svlékla jsem si svoje kraťásky s tílkem a oblékla si čisté spodní prádlo, černé skinny jeans ,do kterých jsem si zastrčila vínové volné tričko a přes sebe přehodila černý pletený kardigán. Na nohy jsem dala černé converse a začala přemýšlet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi bych se Vám měla představil. Takže jmenuji se Isabella Thomas a je mi 17. Žiju od svých deseti sama s mámou, protože se pořád hádali kvůli práci a táta už to nevydržel , jinak mezi sebou mají dobrý vztah. Narodila jsem se v LA, které tak moc miluji. Mám přátele Nicolase ve zkratce Nicka, kterému je 19. Jsem jedináček ,takže všechna rodičovská láska, pozornost šla vždycky jen mně. Co se týče mého vzhledu tak jsem poměrně hubené postavy, měřím něco kolem 160, blonďaté dlouhé vlasy ,zelené oči a bledší pleť. Ráda si čtu, hraji na kytaru a trochu zpívám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Bello .. pojď už musíme jet" zavolala na mě máma. Já si vzala svůj velký béžový kufr , na záda dala černý kožený batůžek
, ve kterém jsem měla sluchátka, jednu knížku, letenku s pasem a peněženku. Všechno jsem vzala a šla do auta. Kufr jsem dala do kufr a jen sledovala ,jak krabice s našimi věcmi nakládali stěhováci na náklaďáku a já doufala ,že se nikde neztratí. Máma se na mě jen usmála a vyjela na letiště. Já si mezitím na IPhonu projížděla sociální sítě. Možná se ptáte, proč se se mnou nešli rozloučit moji kamarádi a Nick. Rozlučku jsme měli včera a já jim zakázala dnes za mnou chodit. Nechtěla jsem probrečet celý let.
