Emily Barton
Dcera Clinta Bartona a zpěvačky Lily Barton, která zmizela při pádu letadla, kterým letěla ze svého konzertu.
Otec jí učil střílet, bojovat a bránit se.
Co se stane, když jí jednoho dne zajme Hydra a vymaže jí paměť?
Vzbudil mě nepříjemný zápach. Zvedla jsem se z postele, ustlala ji a převlékla se. Když jsem přišla do kuchyně uviděla jsem otce, jak se snaží udělat snídani. Očividně něco spálil,"Ahoj tati, co to tu tak smrdí?" zeptala jsem se i když jsem to moc dobře věděla, "Ahoj Em, no chtěl jsem nám udělat k snídani palačinky a nějak se to nepovedlo." Pousmál se a zoufale se podrbal na zátylku, začala jsem se smát, táta se na mě chvilku naštvaně koukal, ale jak asi všichni víme, smích je nakažlivý, takže mu to moc dlouho nevydrželo a taky se rozesmál. Když jsme se uklidnili, nabídla jsem mu pomoc a on jí s radostí přijal.
~o 10 min. později~
"Tak, už se to nese, pozor."usmála jsem se a taťka dal ruce ze stolu,
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Vypadá to výborně, " usmál se, když jsem si sedla naproti jemu, " Díky, ale teď už jez, než ti to vychladne! " řekla jsem na oko přísně a sama se pustila do jídla. Když se táta vzpamatoval, také začal jíst a při prvním soustu se zarazil,"A taky to výborně chutná!" já si oddechla, čekala jsem větu typu, "No, ale moc dobře to nechutná." nebo tak něco, chápete. "Tak jsi normální, víš jak jsi mě vyděsil?" řekla jsem se smíchem a pod stolem do něj šťouchla kolenem.
Po snídani jsem uklidnila nádobí do myčky a odešla do pokoje. Hned za dveřmi mě někdo praštil do hlavy a já se tak ocitla ve tmě...
~o 2 hodiny později~
Probudila jsem se v nějaké místnosti s kovovým nábytkem, na hodně tvrdé posteli. Šíleně mě bolela hlava. Nevěděla jsem, kde a hlavně kdo jsem. Pohledem jsem zabloudila ke dveřím ve kterých stál nějaký muž s... co? On má kovovou ruku! No tak to mě po..kakej. Najednou se začal přibližovat a já zase oddalovat, až jsem nakonec narazila na roh místnosti. Když si toho všiml, tak se zastavil a řekl, "Ahoj, jsem Winter Soldier, mě se nemusíš bát," usmál se a já se malinko uklidnila, ale pořád zůstávala v rohu místnosti. Pak pokračoval ve svém proslovu, "Asi chceš vědět kde jsi. Jsi na základně Hydry. Jak jsem řekl jmenuji se Winter Soldier, říkej mi Wintere." skončil a mrkl na mě, "A kdo jsem já?" zeptala jsem se zmateně, "Jo promiň, jsi Archer." znovu se usmál, "Aha, tak díky, Wintere." uklidnila jsem se a znovu si sedla na okraj postele. Pak vešel nějaký muž, co si budem vypadal jako gorila. Jo, říkejme mu Gorila, "Volá vás šéf, oba." řekl vážně, pan Gorila, "Dobře, díky." řekl klidně Winter a koukl na mě, "Jo,už jdu." s těmito slovy jsem se zvedla a šla za ním. Šli jsme nějakými chodbami a já se snažila zapamatovat cestu do kanceláře toho šéfa. Když jsme tam došli, Winter zaklepal svojí kovovou rukou na černé dveře. Fakt se ho na to musím zeptat. Dveře se otevřeli a mě se naskytl pohled na opěradlo židle a hromady prachu. Najedou se židle otočila a tam seděl...
Tak je tu první kapitola, snad se vám alespoň trochu líbila. 💖 Vaše Kate💖 PS : Budu ráda za odezvu a hlasování. 😌💖
