Dcera lukostřelce (ff Bucky Barnes)

°3°

Když jsem doběhla do pokoje, tak jsem rychle zamkla. Zaplula do postele a brečela. Brečela jsem proto, že jsem nevěděla, jestli jsme se znali, jestli jsem ho milovala. Ale co mě žralo nejvíc bylo to, že jsem ho zranila.

Winter Soldier

Než se Arch omluvila a doběhla, jsem se jí chtěl omluvit já, ale byla bohužel rychlejší. To ona mě naučila se opět smát, vlastně ani nevím kdy jsem se napslady od srdce smál. Ale teď, teď jsem to zvoral. Když mi to došlo vyběhl jsem za ní. Běžel jsem tak rychle, jako snad nikdy. Cestou to ode mě schytalo pár agentů,ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Konečně jsem doběhl k jejím dveřím, zaklepal a čekal. Tak jak mě to naučila. Ne že bych to neuměl, ale nepoužíval jsem to, jen u šéfa.

Archer

Někdo zaklepal. Z mého podvědomí se ozývalo, že je to on, ale mohl to být i někdo z agentů. Neochotně jsem se zvedla, došla ke dveřím a odemkla je. Byl to on... Moje podvědomí neklame, zatím. Když jsem si to uvědomila, chtěla jsem je zase zavřít, ale dal mezi ně nohu. Radši jsem je tedy otevřela. "Prosím, vyslechni mě." prosil, "Pojď dovnitř, nechci to řešit mezi dveřmi." odpověděla jsem a uhnula, aby mohl vejít. Udělal tak, rozhlédl se po místnosti a přešel k posteli,"Můžu?" zeptal se a kývl hlavou směrem k posteli, "Jasně." pousmála jsem se, když si toho všiml, taky se pousmál.

Winter Soldier

Když se pousmála jsem prostě taky. Je roztomilá. Je dokonalá! "No... tak mluv." řekla. Já se nadechl a začal, "Od doby, kdy jsem tě poprvé viděl, jsem do tebe zamilovaný." povzdechl jsem si, "Když se ti kouknu do očí, začínám se v nich utápět. Prostě tě miluju, ale chápu když mě odmítneš. I když by mi to samozřejmě nebylo jedno..." větu jsem nechal nedořečenou, zase se usmívala.

Archer

Když to říkal usmívala jsem se, všimla jsem si té naděje v jeho očích. Viděla jsem jak mě chce políbit, ale nebyl si jistý. Tak jsem to udělala já.

Ahoj!
Tak jsem tady zase. Vím, je to kratší kapitola, ale slibuji, že se do týdne pokusím napsat další.
Vaše Kate💖🤪