"I love you!" [Sirius Black]

5.Kapitola

„Hej Arendtová!" křičel na ni, ale marně. Dívka jak kdyby ho neslyšela šla dál. „Neomi!" zkusil to znovu.

Teď se mu už reakce dostalo. Zastavila a otočila se. Bylo to poprvé, co jí řekl jménem. Ne zdrobnělinou či přijímením, jménem.

„Co potřebuješ?" 

„Ahoj, kam míříš?" zeptal se s úsměvem, v duchu se fackoval za to, jak vyplašeně musel znít. Neomi se jen uchechtla.

„Do knihovny. Proč?"

„Ale... jen tak," prohrábl si vlasy.

„Tak já už musím jít. Mám tam schůzku."

„Jako rande?" posmutněl.

„Ne, doučuji."

„Aha. A nechtěla bys mě taky doučovat?" nadhodil konverzačním tónem.

„Nemyslím si, že bys to potřeboval," věnovala mu úsměv.

„To měl být kompliment?" zarazil se.

„Poklona, možná..." pokračovala v cestě.

„Nejsi nemocná?" zakřičel za ní.

Ona se otočila a pozvedla obočí.

„Žádný narážky, urážky, řeči o tom že mě nenávidíš," vysvětlil. „Proto se ptám; nejsi nemocná?"

Neomi se v hlavě tetelila blahem. Z jeho hlasu zněla starost. Roztomilá starost o ni. Možná proto se k němu přiblížila, co jen to bylo vhodné.

„Už dávno jsem tě přestala nenávidět, Blacku," pohlédla mu do šedých očí, jak kdyby z nich mohla vyčíst jeho pocity. Netušila, že chlapec naproti ní vnímal celou situaci stejně.

Bylo to poprvé, co jeho jméno nevyslovila s nenávistí v hlase.

Potom už opravdu odešla a nechala ho tam stát. Jeho naděje každým dnem rostla. 

×××

Ahojky!

Toto je poslední kapitola druhého dílu. Od zítřka bude vycházet díl třetí - poslední. Moc děkuji za přečtení a opět - pokud se Vám příběh líbí, jukněte na další díla u mě na profilu :)

A ještě tu mám jednu skvělou zprávu! Dnes - 4.10. - slaví narozeniny ředitelka Nebelvírské koleje a profesorka Přeměňování, Minerva McGonagallová! Vše nejlepší Minnie <3