"I love you!" [Sirius Black]

3.Kapitola

Byl sobotní předvečer a Neomi měla mít schůzku na Astronomce.

Vyrazila už dvacet minut před devátou, jelikož ji čekalo hodně schodů, jejichž stoupání nenáviděla více než Blacka pár měsíců zpět.

Na vrcholku ale nikdo nebyl. Mohla to čekat. Byl to jen hloupý vtip. Už chtěla odejít, když se za ní ozval hlas.

„Nečekal jsem že přijdeš."

„Siriusi?"

Bylo to poprvé, co mu řekla jménem. Jeho srdce se zachvělo a mimoděk se usmál. Přistoupil k zábradlí vedle ní.

„Je krásná noc," promluvila a prolomila tak ticho, které vládlo.

„Jo, to je," otočil se na ni a pořádně si ji pod září měsíčních paprsků prohlédl.

Byla tak krásná. Hnědé, rozpuštěné vlasy jí poletovaly kolem hlavy, plné růžové rty byly lehce pootevřené a dorůstající měsíc se jí odrážel v očích. Nebyla dokonalá, to zdaleka ne, měla své nedokonalosti, chyby, ale to na ní miloval.

V tu chvíli mu to však došlo. Dorůstající měsíc! Remus! Proletělo mu v hlavě.

„Zítra je úplněk," promluvila Neomi do ticha, které mezi nimi panovalo.

„Ty jak-jak to víš?" zeptal se zaraženě.

„Co?" nechápala si to uvědomil. „N-no, že-e... že je zítra úplněk!" řekl první věc, která ho napadla.

„Je to zaznamenané v kalendáři."

„A-aha," pokýval hlavou a dál už se neptal. Radši. Stáli v příjemném tichu, kousek od sebe. Vnímali vánek a užívali si přítomnost toho druhého.