Sophia Diamond Graysnow

3.

S Miou jsme stáli před malou hospůdkou jménem Děravý Kotel. Byla to malá budova s oprýskanou omítkou. Rodiče tu s námi nebyli, protože museli do práce. Vešli jsme dovnitř. Tahle hospůdka byla plná kouzelníků, kteří pili nejčastěji ohnivou Whisky.

"Promiňte. Můžu se zeptat, kudy se dostaneme na Příčnou ulici?" překonala svou hrdost Hermiona, a zeptala se hostinského, který zrovna pečlivě drhl skleničku.

"Musíte jít dozadu, a na cihlové zdi poklepat na sedmou a devátou cihlu z leva v třetí řadě od zhora" poradil nám, a zase se začal věnovat kusu skla ve svých rukách.

Poděkovali jsme, a vydali se dál. Po chvilce jsme narazili na cihlovou zeď. Provedla jsem přesně to, jak říkal hostinský. Stěna se rozestoupila, a nám se uvolnila cesta na Příčnou ulici.

Chvilku jsme jenom stáli, a zírali na to kouzelné místo, ale pak jsme se vydali ke Gringotově bance, vyměnit si mudlovské peníze za kouzelnické.

Jakmile jsme si naše vyměněné jmění přebrali od skřetů, jsme si peníze rozdělili, domluvili se na srazu ve tři, u Gringotových a každá se vydala jinam. Já jsem jako první zamířila k Ollivanderově krámku s hůlkami.

Otevřela jsem dveře obchodu, a zvonek ohlásil můj příchod. Většina místnosti byla plná regálů plných krabiček s hůlkami. Nikde jsem ale neviděla žádného prodavače.

"Dobrý den?" zavolala jsem do útrob krámku. Uslyšela jsem rychlé kroky, blížící se ke mě. Vzápětí se zpoza regálů vyřídil nějaký stařík, nejspíš pan Ollivander.

"Dobrý den, slečno...?" pozdravil na zpět. "Graysnow" doplnila jsem ho. Přes tvář se mu mihl temný stín, ale vzápětí se usmál.

"Přišla jste si pro hůlku, že ano, slečno Graysnow?" optal se pořád s úsměvem. Jakmile jsem kývla na souhlas, vyřítil se zpátky mezi regály. Po chvilce přiběhl zpět, s krabičkou v ruce. Z oné krabičky vytáhl hůlku, a podal mi jí.

"Hruškové dřevo, blána z dračího srdce. Zkuste s ní mávnout, slečno" okomentoval. Udělala jsem přesně, jak říkal. Mávla jsem s ní, a ze stolu se rozletěly všechny papíry.

Ihned jsem hůlku položila, a začala se zbrkle omlouvat. Ollivander se jen usmál, a vytáhl z hábitu svojí hůlku. Mávl s ní, a papíry byly zase zpátky na stole. Zase odběhl někam dozadu.

"Slečno Graysnow, objevil jsem hůlku, u které si myslím, že by si vás s vysokou pravděpodobností mohla vybrat" usmál se, pan Ollivander, když pochvíli přišel, a podal mi hůlku.

Převzala jsem si jí, a mávla s ní. Z magického klacíku vystřelily červené jiskry a já pocítila zvláštní magické spojení. "Mahagonové dřevo a pero ptáka fénixe, nepoddajná, 11 a půl palce dlouhá. Tato hůlka má ještě dvě sestry.

Jedna byla ve vlastnictví vy víte koho a druhou má u sebe slavný Harry Potter. S touto hůlkou dokážete velké věci" jeho úsměv se prohloubil. Také jsem se usmála, a zaplatila požadovanou cenu.

Vyšla jsem z obchodu, a vydala se do Krucánků a Kaňourů, pro pergameny, brky a inkoust.
_______________
Bylo půl třetí, a já měla nakoupeno všechno potřebné, kromě domácího mazlíčka. Rodiče každé z nás dovolily maximálně tři zvířátka. Vydala jsem se rovnou do obchodu, před kterým byly sovy v klecích.

Zastavila jsem ještě před obchodem, a skenovala sovy odborným pohledem. U jedné se můj pohled zastavil. Byla to nádherná velká šedá sova s očima vypadající jako malé kousky safíru. Šedá křídla měla zakončena bílými pírky. Bude se jmenovat Sapphire.

Popadla jsem její klec, a vydala se dovnitř do obchodu podívat se, zda-li naplním povolenou kapacitu domácích mazlíčků. Přešla jsem ke kočkám, což jsou moje oblíbená zvířata. Zase jsem zapla své rentgenové vidění, a pozorovala kočičky pohledem.

Mé oči se zastavili u roztomilé černé kočičky se smaragdově zelenýma očima. Pojmenuji ji Blacky. Vzala jsem  ji do náručí, a procházela se dál po obchodě.

Moje pozornost se zastavila u hadů. Na první dobrou jsem si vybrala své třetí zvířátko - malého černého hada s očima, vypadajícíma jako dvě černé, nekonečné studny. Hned jsem jí dala jméno Bloody. Ani nevím jak mě to napadlo, ale to jméno se mi líbí.

Se všema třema mazlíčkama jsem zamířila k pultu. Zaplatila jsem, a vydala se na místo srazu s Hermionou, kde jsem měla být za deset minut. Hermi už tam stála, se vším potřebným, a s klecí, ve které pyšně seděla šedivá sova. "Jmenuje se Flake" řekla Mia, když si všimla, kam směřuje můj pohled.

Když uviděla moje tři zvířátka, dostala záchvat smíchu. Asi z toho, že mám doopravdy tři, a vypadám, že kdybych mohla, měla bych jich i víc.

"Tohle je Sapphire, Blacky a Bloody. Seznamte se. Tohle je Mia, a její sova se jmenuje Flake" seznámila jsem všechny naše zvířátka a Hermionu. Hned po té jsem dostala obrovský záchvat smíchu. Hermi na tom nebyla jinak. Jakmile jsme se uklidnili, vydali jsme se domů.