Sophia Diamond Graysnow

4.

Stáli jsme na nádraží King's Cross. Jelikož tam rodiče nemohli, museli jsme se rozloučit tady. Otočila jsem se na mamku a objala ji. "Budeš mi chybět," zamumlala jsem. "Ty mě taky," smutně se usmála a objala i Miu. Já jsem se mezitím rozloučila s taťkou. "Budeme vám psát!" zakřičeli jsme s Hermi unisono a vydali se hledat nástupiště 9 a ¾.

"Mio? Ty víš, jak se tam dostaneme?" zeptala jsem se jí, když jsem zaslechla, že hodiny odbíjejí devátou. Za hodinu nám odjížděl vlak. "Nemám sebemenší potuchy, ale můžeme se zeptat tamtoho průvodčího, co říkáš?" odpověděla. Pokrčila jsem rameny a pozorovala Hermionu, jak se dohaduje s oným chlapíkem. Když přiběhla zpátky ke mě, měla na tváři nechápavý výraz. "Třeba je to nádraží pouze nějak ukryto před mudly. Nevěš hlavu. Určitě ho nějak najdeme," usmála jsem se.

Procházeli jsme se dál bezcílně po nádraží. Po asi deseti minutách jsem spatřila velkou zrzavou rodinku, postávající u přepážky mezi nástupišti 9 a 10. Plně zaujali mou pozornost. Chvilku si jen tak povídali, ale pak jsem zahlédla dva identické kluky, kteří proběhli přepážkou. Vykulila jsem oči. "Hermi? Pojď, půjdeme se zeptat tamtěch zrzku," zamumlala jsem a táhla Hermionu za rukáv k rodince.

"Dobrý den, prosím, nevíte, jak se dostat na nástupiště 9 a ¾?" oslovila jsem zrzavou paní. Ta se ke mě otočila a hned mě obdařila zářivým úsměvem: "Ale drahoušku, jasně, že vím! Tady Percy vám to ukáže, že, Percy?" mluvila napůl k nám a napůl k jejímu, nejspíš synovi. Ten jen pokrýval hlavou a i se svým vozíkem zmizel za přepážkou. Teď vykulila oči i Hermiona. "Takže máme proběhnou tou zdí?" zeptala se sestra. "Jasně," usmála se znovu zářivě paní.

Stoupla jsem si přímo naproti zdi a naráz s Hermionu se rozeběhla. Těsně před přepážkou jsem zavřela oči a doufala, že se neprobudím v nemocnici. Když žádný naráz nepřišel, otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Všude se to hemžilo kouzelníky, postávajícími kolem červené lokomotivy. Hned, jak se za námi objevila i ona zrzavá paní, začali jsme ji s Miou strašně děkovat, jelikož zachránila naše studium.

"Ale, nemáte zač, mimochodem, jsem Moly Weasleyová, a vy dvě jste?" usmála se znovu. "Já jsem Hermiona Grangerová a tohle je moje nevlastní sestra, Sophia Graysnow," představila nás Mia. Paní Weasleyová se podívala na hodinky a pak se na nás otočila se starostlivým výrazem. "Už by jste měli jít, děvčata, nebo vám ujede vlak," popohnala nás ke dveřím. Rychle jsme se rozloučili a šli si najít nějaké prázdné kupé. Mia šla první, a já hned za ní. Po chvilce procházení vlaku jsme obě zapadli do prázdného kupé a vytáhli si knihy. Jsme hold posedlé čtením.

Po asi hodině nerušeného klidu se otevřeli dveře našeho kupé, kde stál nějaký kluk, asi v našem věku, a vypadal bezradně. Hermiona ihned vstala a ptala se, co ho trápí. Kluk jí prozradil, že se jmenuje Neville Longbottom, a že se mu ztratil žabák Trevor, kterého hledá po celém vlaku. S Miou jsme si vyměnili klidný pohled a nechali zmateného Nevilla v našem kupé. Sami jsme se vydali hledat onoha žabáka. Měli jsme relativní výhodu, že už zbývali jenom dva neprohledané vagony vlaku. "Já jdu do toho druhého, jo?" zeptala jsem se Hermi. Když přikývla, vydala jsem se tam. V prvních dvou kupé seděli nějací nepříjemní starší studenti, kteří se se mnou odmítli bavit.

Když jsme otevřela dveře třetího kupé probodlo me nevraživě pět párů očí. "Co chceš?" zeptala se otrávené jakási bruneta. "Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jste neviděli Nevillova ztraceného žabáka Trevora, ale očividně se s vámi nedá bavit, takže se mějte," zamračila jsem se. Chtěla jsem zavřít dveře, ale zaslechla jsem větu, kvůli které jsme chtěla blonďáka, který ji pronesl zavraždit: "Ubohá mudlovská šmejdka." Znovu jsem rozrazila dveře a nasadila chladnější pohled, než umělo všech těhle pět otrapů dohromady.

"A kdo jsi jakože ty, že mě můžeš takhle soudit? Mimochodem mám čistější krev, než vy všichni dohromady," jakmile jsem dokončila větu, uvědomila jsem si, jakou blbou chybu jsem to právě udělala. Všichni v kupé se překvapeně zamračili. "Draco. Draco Malfoy. A ty jsi kdo, že si dovoluješ vytahovat se nad elitu?" zašklebil se onen blonďák. "Sophia. Sophia Graysnow," napodobila jsem jej a se zabouchnutím dveří odkráčela pryč. Jelikož už tu žádná další kupé nebyla a já ani neměla náladu, vracela jsem se zpět k tomu našemu. Třeba měla Mia víc štěstí.

"Tak co?" zeptala jsem se, už relativně klidná, když jsem dorazila za Hermi. Neville už u nás v kupé nebyl. "Našla jsem toho jeho Trevora a tak Neville odešel zpátky do svého kupé," usmála se Hermiona a pak nahodila hrdý výraz. "Seznámila jsem se s Harrym Potterem." Při zmínce jeho jména jsem se trochu otřásla, jelikož jsem si vzpomněla na rodiče. "Kecáš!" nevěřila jsem. "Nekecám!" hádala se Mia dál.

Po chvilce jsme se převlékli do hábitu, popadli naše příruční zavazadla a mezi prvními vběhli do uličky, kde jsme čekali než vlak zastaví. Když se tak stalo, vyskočili jsme ven, a chvilku se uchvácené rozhlíželi po onom magickém místě. "Prváci, ke mě!" vyrušilo nás z přemýšlení řvaní obra. Vydali jsme se k němu a přimíchali se do davu prváků, mezi nimiž jsem spatřila i onu protivnou pětku z vlaku, v čele s Malfoyem.

Když jsme tu stáli všichni, dovedl nás obr k jezeru, kde spustil svoji řeč: "Jmenuju se Hagrid a tady v Bradavicích dělám šafáře a klíčníka. Teď si prosim sedněte do loděk po dvou." Samozřejmě jsem si sedla vedle Mii.

Když jsme bez problémů dopluli na druhou stranu jezera, vydali jsme se za Hagridem k hradu. Před bránou na nás čekala nějaká starší profesorka v zeleném hábitu. "Děkuji, Hagride, už si je převezmu," poděkovala. Hagrid se na nás všechny naposledy usmál a odešel do hradu. Profesorka vešla do chodeb a my všichni za ní. Když jsme došli do menšího sálu, spustila profesorka: "Moje jméno je Minerva McGonagallové a tady v Bradavicích vyučuji přeměňování. Až projdeme těmito dveřmi, moudrý klobouk vás rozřadí do kolejí, jež nesou jména, Nebelvír, Zmijozel, Havraspár a Mrzimor. Vaše kolej pro vás bude něco jako vás druhý domov. Zachvilku přijdu, tak tu prosím posečkejte," řekla a odešla.

"Takže je to pravda. Slavný Harry Potter v Bradavicích," vystoupil z davu Malfoy a já protočila očima. Zase se vytahuje. Jeho nudný proslov o tom, jak si Harry neumí vybírat kamarády jsem neposlouchala. Zbystřila jsem až, když se začal navážet do Rona. Kvůli tomu, že nám jeho mamka zachránila studium, mi přišlo, že by bylo vhodné se ho zastat. "Zmlkni, Malfoy. Weasley a Potter narozdíl od tebe alespoň nemají vyperoxidovanou hlavu," zašklebila jsem se. "Zmlkni, Graysnow. Já si alespoň narozdíl od tebe umím vybírat společnost," probodl mě i Miu chladným pohledem.

Tak tohle přehnal, hošánek. Do mojí sestry se navážet nebude! Nasadila jsem neproniknutelnou kamennou masku a zahleděla se Malfoyovi hluboko so jeho bouřkových očí. "Do mojí rodiny se nikdo, nebude navážet," zamumlala jsem zlověstně potichu. Přes tváře většiny přihlížejících se mihl strach, ale já se v mžiku vrátila do normálu a usmála se na Hermionu, stojící vykuleně vedle mě. V tu chvíli už naštěstí přišla McGonagallová, která rozrazila velké dřevěné dveře a vedla nás mezi studenty k moudrému klobouku.