Čtyřnohý kamarád

1.

,,Lucy, vstávej, přijdeš pozdě do školy," slyším mámi hlas, jak na mě křičí ze zdola. Posadím se na kraj postele a promnu si oči.
,,Už vstávám mami," odpovím ji. Pak uslyším jak se zavřou dveře. Nejspíš už odešla do práce. Sešla jsem dolů a udělala jsem si snídani. Rychle jsem se najedla, oblékla jsem si světle modré džíny, tmavě modrou blůzu a koženou růžovou bundu, je sice březen, ale pořád je chladno. Když jsem se oblékla, tak jsem vyrazila do školy. Zamkla jsem za sebou dveře a šla rychlým krokem směr škola.

Došla jsem do třídy, sedla do své lavice vzadu a čekala na zvonek. Trvalo to sotva pár minut a už začalo zvonit. Do třídy vešel náš matikář a začal hodinu.

Když skončila hodina, tak jsem si, jako vždy, vzala knížku a začala číst. Hodně mě čtení baví. Pak zase začala hodina, tentokrát češtiny. Když zazvonilo, měli jsme přestávku venku. Šli jsme se tedy přezout, ale na chodbě jsem potkala člověka, kterýho bych potkat nechtěla. Byla to Veronika a její parta. Rebeka a Karolain. Ne jenom, že mě nemají rádi, ale pořád se do mě navážejí.

Snažila jsem se rychle změnit směr, ale už bylo pozdě.
,,Ahoj Lucy," řekla svým falešným tónem.
,,Ahoj," odpověděla jsem na pozdrav. Byla jsem zvědavá, co si vymyslí tentokrát.
,,Co to zase máš na sobě, to už dávno vyšlo z módy," řekla a její kamarádky se začali smát.
,,Promiň, snažila jsem se vypadat jako ty a vypádá to, že se mi to povedlo," odpálkovala jsem ji. Rebeca a Karolain se přestali smát.
,,Dávej si pozor na pusu holka," řekla naštvaně.
,,Nebo co? Dáš mi ránu? Nezapomeň, že chodím na karate," řekla jsem. Asi ji došli slova, protože se otočila a šla pryč. A její parta ji následovala.

Vyšla jsem ven se svojí knížkou, sedla jsem si na lavičku na školní zahradě a začala číst. Asi jsem jediná na škole, co ještě čte a není celý den na sociálních sítích. Čtu už od mala a vždy mě to bavilo.

Když se přestávka blížila ke konci, zvedla jsem se a šla do školy, jenže jsem nedávala pozor na cestu a do někoho jsem vrazila. Po nárazu mi knížka upadla na zem, jenže když jsem se sehla, abych ji mohla zvdnout, byla na zemi ještě jedna. Pro knížku se sehnul ještě někdo, když jsem se mu podívala do obličeje, zjistila jsem, že to je jeden z nejhezčích kluků z béčka. Já chodím do áčka. Divím se, že ještě nemá holku.

,,Promiň," začal se omlouvat a sbírat knížky ze země.
,,Ne, to je moje chyba, nedívala jsem se na cestu," omluvila jsem se mu.
,,Taky rád čteš?" zeptala jsem se ho, když mi podával moji knížku. ,,No jo," odpověděl váhavě a sáhl jsi zezadu do svých kaštanových vlasů, který mu trčeli do všech stran. Krásně se ladí k jeho očím, který má tmavě hnědé jako čokoláda.
,,Jsem Shawn a ty?" představil se a zeptal se mě na jméno.
,,Lusy," odpověděla jsem. ,,Myslel jsem, že lidi, co ještě čtou knížky už vynřeli," řekl a usmál se.
,,Ne tak docela," řekla jsem. Chvilku jsme se na sebe dívali, ale pak nás vyrušilo zvonění.
,,No tak já už zase půjdu," řekl a odešel. Sledovala jsem jak odchází a pak jsem se vydala do svojí třídy.
,,Ať ti nevypadnou oči z důlku," řekla Veronima a zbytek její party se zasmála. Nevšímala jsem si jich a šla do třídy.

Stačí vám takhle krátký kapitoly,nebo mám udělat delší?