Čtyřnohý kamarád

2.

Po poslední hodině jsem šla na oběd do naší jídelny. Sedla jsem si ke stolu. Po chvilce přišel Shawn.
,,Můžu si přisednou, všude je plno," zeptal se mě. Rozhlížela jsem se po jídelně a opravdu nebylo místo k sezení.
,,Jasně pojď," odpověděla jsem mu. Sedl si naproti mě.
,,Sluší ti to," řekl a usmál se.
,,Děkuju," řekla jsem.
,,Za pravdu se neděkuje," řekl a usmál se. Já jsem mu úsměv oplatila. Dojedla jsem oběd a šla domů. 

Po škole jsem zašla do lesa. Nechodím tam tak často, ale občas tam zajdu. Ale pro někoho, kdo to tady nezná, je to nebezpečné, protože ten les je velký a v jedné části lesa, žijí medvědi. Šla jsem na kraj lesa a lehla si tam ke stromu. Vzala si knížku a začala číst. Často sem chodím, kvůli tomu, abych tady v klidu četla. Doma je spustí rušivých alementů. Rodiče domů chodí pozdě večer, takže o tom neví.

Po chvíli čtení, jsem slyšela zvuky. Zvířecí. Já vím, že jsem v lese, a že tady je hodně zvířat, ale tady ty jsou jiné. Jako by je dělal medvěd. Ale to není možné, medvědi žijí na druhé straně lesa, tak co by  dělal tady? Radši to nebudu zjišťovat, ale už bylo pozdě.

Přede mnou se tyčil medvěd. Zajímalo by mě, co tady dělá. Moje tělo se ani nehlo, ale můj hlas říká běž. Stála jsem tam na zemi jako přikovaná. Začala jsem pomalinku couvat. Když jsem byla tak tři metry od něj, udělal krok ke mně a potom si lehl na zem. Pak jsem si všimla, že je zraněný. Má ránu na boku. Krvácí.

Nevypadá to moc dobře. Ještě že mám v tašce kapesníky a dezinfekci. Vytáhla jsem je a šla pomalu k němu. Zabručel něco jako varování, ale já šla dál. Nevím co mě to napadá. Dala jsem na kapesník trochu dezinfekce a přitiskla na ránu. Zase zabručel. To mě neodradilo a pořád mu tiskla ránu kapesníkem. Po chvilce rána přestala krvácet, ještě jsem mu ji vyčistila vodou co jsem měla ve flašce. Po chvilce i vstal. Opět jsem začala pomalu couvat, ale on šel pomalu ke mě.

Začala jsem se bát. Došel až ke mně. Přátelský mi olízl obličej a a lehl mi k nohám. Už jsem to pochopila. Nechce mi ublížit, chce se se mnou zkamarádit. Asi jako poděkování za záchranu. Lehla jsem si zpátky ke stromu a vzala si knížku. Medvěd si lehl vedle mě a přitulil se ke mě.

Už jsem chtěla jít domů. Je něco málo po páté hodině. Ale medvěd mě nechce pustit. Asi mu budu chybět. Tak jsem tam ještě chvilku zůstala.

Je skoro šest hodin a vážně bych měla jít. Jenže mi zase zatarasil cestu.
,,Slibuju ti, že se zítra vrátím," slíbila jsem mu. Asi je trochu divný, že dávám sliby medvědovi, ale po tomhle mě už nic nepřekvapí.

Došla jsem domů po šestý hodině. Rodiče naštěstí pracují do devíti a sourozence, který by na mě žaloval taky nemám. Takže se to nikdy nedoví. Udělala jsem si něco k jídlu, protože jsem doslova umírala hlady a šla si zapnout telku.

Na televizi jsem se dívala do doby, než přišli rodiče. Pak jsem šla do svého pokoje. Chvilku jsem byla na sociálních sítích a potom jsem šla spát.