Čtyřnohý kamarád

3.

Ráno jsem se probudila a připravovala do školy jako vždy. Rodiče už by měli být v práci. Po škole se půjdu podívat na mědvěda. Nemyslím si, že by někam šel. Měl zraněnou i část nohy, tak by daleko nedošel. Ale pokud ho potká můj otec, tak to bude problém. Můj táta je totiž myslivec. Takže jestli ho najde, nejspíš ho zastřelí.

Nasbírala jsem se a vydala se do školy. Škola utekla poměrně rychle. Po škole jsem ani nedošla domů a hned jsem šla do lesa zjistit, jestli je medvěd v pořádku. Šla jsem na místo, kde jsem ho potkala poprvé, ale nebyl tam. Tak jsem šla více do hloubky, odkud přišel ten medvěd. Šla jsem asi pět minut, ale nikde nic. Pak jsem ale uslyšela nějaký zvuk. Šlo z křoví, které bylo opodál. Už jsem si myslela, že to je medvěd, ale zmýlila jsem se. Z křoví se ozvalo podivné ,,au" a tohle by medvěd nikdy neřekl. Vylezl zkřový z poškrábání rukou od ostrožin A byla jsem hodně překvapená, kdo to byl.

,,Shawne? Co tady děláš? Ty si mě sledoval?" vyptávala jsem se.
,,Ne. Já..."řekl váhavě.
,,Šel jsem na houby," řekl.
,,Vážně myslíš, že ti to budu věřit," řekla jsem mu.
,,Proč bys nevěřila?" zeptal se.
,,Tak za prvé, nevěřím, že by dneska puberťáci chodily na houby. Za druhé, nemáš sebou ani košík, kam bys je dával. A za třetí, v tomhle období houby teprve začínají růst, takže bys nic moc nenašel," vysvětlila jsem mu, ale nic neříkal.
,,Dobře, sledoval jsem tě," řekl po minutě ticha.
,,Proč?" zeptala jsem se ho.
,,Protože jsem se o tebe bál," přiznal se.
,,Bál? A o mě? Proč?" zeptala jsem se.
,,Protože jsem tě viděl jít do tohohle lesa, kde žijí medvědi," řekl. Já jsem nic neříkala a radši jsme šli domů dřív, než náš ten medvěd najde. Ne že by mi to vadilo, ale myslím, že on zrovna nadšený nebude.

Po cestě jsem myslela na to, co mi řekl. On se o mě bál. Vůbec mě nezná a já neznám jeho a on se o mě bál. Že by mě měl rád. Jasně že mě má rád, proč by se o mě jinak strachovat? Asi na tom něco bude.

Došla jsem domů, bylo ně po třetí hodině a rodiče ještě nebyli doma. Tak co jsem mohla čekat, když chodí domů až večer. Vždycky jsem se zabavila knížkou, ale dneska se mi do ní nějak nechce, pořád musím myslet na Shawna.

Že by se mi nakonec poštěstilo?

Omlouvám se, že tak strašně dlouho nevyšla kapitola, ale znáte to. Škola. Potom mám jěště nějaké rozepsané v konceptech a taky se mi moc nechtělo. Pro dnešek tedy takhle krátká kapitola a do příště to napravím.