Jmenuju se Izuku Midoriya, ale stejně už mi nikdo neřekne jinak než Deku. Od doby co se, ale stálo to co se stalo, mi to přestalo vadit úplně. Chodím na mojí vysněnou školu U.A. a tohle je pokračování mého příběhu.
Když to Bakuga konečně přestane bavit, tak se zvedne a mně pomůže taky. Jdu se konečně najíst a dopít čaj. ,, Takže kdy Deku ? " zeptá se a propichuje mě pohledem stylu " jestli se zeptáš co jsem říkal, tak tě zabiju "
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
pousměju se a odnesu talíř do dřezu ,, Mohli by jsme vyjet okolo jedenácti. Je to přeci jen daleko.." sice máme auto, tedy... Baku má auto a jezdí jako prase, ale i tak to je vážně daleko. Políbím ho zezadu na krk a jdu nám zabalit. Natáhnu se nahoru na skříň pro cestovku, ale je až moc vysoko. Dojde zamnou do ložnice a po chvíli pozorování mého snažení, zamnou dojde a podá mi ji. Poděkuju mu a on nastaví tvař ,, A co odměna ? " zasměju se, dám mu pusu a on odejde. Hodím tu cestovku na postel a začnu ze skříně nejdřív vytahovat jeho věci, protože u mě to bude na dlouho. Zabalím mu oblečení na víkend a pak jdu k sobě do skříně . Takže... co si vezmu ? Potřebuju tohle pyžamo a taky tenhle svetr... takhle pokračuju dokud není cestovka úplně plná a to tam je jen oblečení. Když Kacchan přijde se podívat jak jsem na tom tak se zhrozí... pošle mě do koupelny pro hygienu a on to prý zatím přebere. Otevřu dveře do koupelny a vezmu si svoji taštičku . Dám do ni i věci pro něj a vrátím se za ním. ,, Hmm? co ? Tohle ne to potřebuju " vezmu mu z ruky moji oblíbenou sukni.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak si hrát na pannu v nesnázích, tenhle víkend asi hrát nechce. Hlavně, že ostatní oblečky tam nechal. Jen protočí očima a zabalí mi to co prý budu potřebovat. Není toho málo ? Dobře, budu mu věřit . Dáme do cestovky, ještě tu taštičku s hygienou a víc se oblíkneme. Jdu se obout a Baku zatím odnese tašky a ano jedna cestovka vážně nestačila... Jdu si sednout do auta a on zatím všude zamkne. Můj pan úžasný... Dojde do auta a po několikáté, kvůli zimě konečně nastartuje. Vyjedeme ke Kiriho domu. Když jsme v jeho ulici, tak jen napíšu, že jsme tady. Pes samozřejmě hned skočí dovnitř, jen co Kiri otevře kufr auta. Baku mu jde pomoct s taškami a já se zatím mazlím se psem co se dostal z kufru až mezi dvě přední sedačky. Potom si jdou sednout a jedeme tam. Jako vždycky Baku, kvůli mně nešetří topením, takže jsme si to všechno museli sundat. Je tady hrozný vedro... Samozřejmě by jsme to nebyli my, aby jsme se hned netratili a nepohádali se. Kiri jen sedí vzadu a snaží se splynout s okolím. Vytáhnu mapu, ale on mě samozřejmě neposlouchá.
