Děvka - Larry Stylinson CZ

4

Harryho pohled

Dojel jsem domů a rovnou jsem šel zase do sprchy. bylo mi toho kluka tak moc líto. 

Osmnáct mu určitě nebylo. Dal jsem mu jen nějaké ty peníze a dneska ho zkusím jít zase najít.

Přemýšlel jsem o tom, že bych si ho mohl nastěhovat k sobě sem do domu, ale ještě si to rozmyslím. Nevypadal jako nějaký grázl, ale přeci jen, může to všechno schovávat pod maskou.

Vlezl jsem si dokonce do vany a byl jsem tam nějakou dobu.

Vylezl jsem a zalezl jsem si do ložnice, kde jsem si na televizi pustil nějaký film.

Tahle činnost mi vydržela až do večera a potom jsem šel spát.

---

Probudil jsem se někdy v deset a šel jsem zase do práce. 

Hned po ní jsem se vydal na místo, kde jsem i včera potkal toho kluka. Teď tam ale nebyl.

Protože tedy asi neměl moc peněz, rozešel jsem se do té chudinské čtvrti. Myslím, že už jsem zmiňoval, že jsem tam ještě nikdy nebyl. Neměl jsem důvod k tomu tam jít, ale teď je ten můj důvod dost velký.

Procházel jsem tam jednou uličkou a potom jsem ho uviděl, jak sedí na jedné z laviček. Měl v ruce větvičku a loupal jí.

„Ahoj" pozdravil jsem ho.

„Dobrý den" odpověděl mi.

„Využil si nějak peníze?" zeptal jsem se ho.

„Koupil jsem si bagetu, vodu a k bagetě nějaké máslo, nebo co to bylo?" zasmál se trošku.

„To je dobře, je vidět, že si těch peněz vážíš" řekl jsem mu a usmál se na něj. Úsměv mi trošku oplatil.

Sakra, ten kluk je tak okouzlující!

„Máš někde nějaké věci?" zeptal jsem se ho.

„Nemám" odpověděl.

„Jak dlouho už žiješ takhle?" zeptal jsem se ho a doufal, že nepůsobím moc vlezle. 

„Asi rok" odpověděl v pohodě.

„Um, pojď se mnou" řekl jsem mu, vzal jsem ho za ruku a rozešel se s nim k mému autu.

Ano, právě teď ho vedu do svého auta a odvezu si ho k sobě domů. Nemám sice žádnou jinou postel než je ta moje, ale tak vyspí se u mě, mě to vadit nebude, tak snad jemu taky ne.

„Nasedni si" řekl jsem mu a sám jsem si nasedl na místo řidiče. 

Jak jsem na něj tak koukal, asi mu byla zima, dost se klepal.

Sundal jsem si sako a dal jsem ho jemu. 

Vyjel jsem domů a když už jsme stáli před mým domem, otevřel jsem mu dveře.

„Vítej ve svém novém domě."