Děvka - Larry Stylinson CZ

12

Je mi jedno, jestli je nějaká zrůda, nebo co to psal, ale miluju ho a budu ho mít u sebe. Kord když mu ještě nejspíše není dobře. Nevěřím tomu, že se to za tak krátkou dobu zlepšilo. 

Přišel jsem k němu a jen na chviličku jsem si k němu na lavičku sedl.

Potom jsem ho začal brát nějak opatrně do náručí, aby se neprobudil, nevyděsil a potom neutekl.

Donesl jsme ho do auta, kde jsem ho položil na zadní sedačky, aby mohl v klidu dál spát. 

Doma jsem zaparkoval a vyndal jsem ho z auta. Pořád mi v náručí tak hezky spal. Donesl jsme ho až do ložnice a tam jsem ho položil na postel, aby mohl ještě dál spát. 

Nechal jsem ho tam a odešel jsem dolů, abych mu udělal jeho oblíbený čaj. Venku nebylo zrovna nejtepleji, takže si myslím, že teplý čaj se bude hodit. 

Pohladil jsem ho po tváři, aby se probudil. Jak jsem čekal, tak se pomalinku začal probouzet. 

„Lou" řekl jsem a obejmul ho.

„H-Harry" vykoktal.

„Harry, jsem zrůda, věř mi, nechceš mě tady" řekl mi hned co mě viděl a nahrnuly se mu slzy do očí.

„Lou, uklidni se a řekni mi, proč si myslíš, že jsi zrůda" řekl jsem mu.

„Harry, vždyť já jsem sakra těhotný" řekl a rozbrečel se.

„Co že jsi? Tehotný?" řekl jsem s údivem.

„Jo! Jsem zrůda!" zakřičel a chtěl se zvednout.

Zadržel jsme ho a násilím se ho snažil udržet na posteli. 

„Lou, notak! Uklidni se! Je to v pohodě! Nejsi zrůda, jen jsi prostě jiný než ostatní, ale jsi tak krásně jiný" snažil jsem se ho uklidnit. 

On se přestal vrťet a tak jsme ho pustil. Jen ležel na posteli a hystericky brečel.

Je těhotný se mnou, nebo s někým komu poskytoval služby? 

„Lou, je to dítě moje?" zeptal jsem se nervozně. 

Nic neříkal, jen zakroutil hlavou na náznak souhlasu.

Nemůže si tím přeci být tak jistý, ne?

„Jak si tím jsi tak jistý?" zeptal jsem se ho. 

„Vždy když jsem si vydělával peníze, dával jsem těm mužům kondomy, abych náhodou něco nechytil, ale tobě jsem věřil, že bys to asi nejspíše věděl a řekl bys mi to" řekl mi.

„Aww, miluju tě" řekl jsem mu a obejmul ho, i když ležel. 

Možná to v tuhle chvíli nebylo vhodné, ale udělal jsem to.

„Chceš do vany, nebo něco, zlato?" zeptal jsem se ho.

„Vanu a nějaké jídlo, prosím" řekl a pomalu přestával brečet.

Hned jsem ho vzal do náruče a odnesl ho dolů na gauč, aby tam ležel mezi tím, co budu vařit.

Udělám asi jen palačinky, bude to jednoduché a Louimu by taky mohly chutnat.

Hned jsem se dal do vaření a ani ne za půl hoďky jsem je všechny měl hotové. 

Šel jsem dát napustit vanu, aby se mezi tím co budeme jít mohla napustit. 

Sedli jsme si ke spolu a oba jsme si na talíř dali nejprve jednu palačinku. Když jsem koukal chvilku na Louiho, všiml jsem si, že jedl ty palačinky jen suché, bez jakékoliv nutelly, nebo něčeho.

Hned co jsme dojedli jsme šli do té vany. Líbí se mi tam s Louim, nikdy jsem tam jindy moc nechodil, ale od té doby co jsem s Louim, tak tam jsme skoro pořád.

Nějak jsme se umyli a šli jsme spát.

.

.

.

Omlovám se, že teď nic nevydávám, jak chodím do školy tak na to celkem zapomínám.