Letters from Luke » Luke Hemmings (LTL SEQUEL) (CZ překlad)

VI.

Milá Florence,

Dneska byl první den, od doby, kdy se to stalo, kdy jsem byl opravdu skutečně šťastný; chceš vědět proč?

Konečně jsem dostal odvahu se podívat do nějakých krabic, které mi tvoji rodiče nechali (byly to všechny tvoje věci, které nechtěli... prostě to vzali a nechali mě tady s těma věcma a jen tak odjeli, takhle se to zkazilo) a já jsem našel něco, co už jsem neviděl dlouhou, dlouhou dobu.

Náš zápisník.

Když jsme spolu začali chodit, když nám bylo čtrnáct, myslel jsem si, že je to ta nejhloupější věc vůbec a to bylo tak chabý... vždycky ses smála a říkala mi, že se mám vzmužit, protože mít zápisník byla skvělá věc a právě teď si uvědomuju, jak jsi to myslela.

Tenhle zápisník zachycoval tolik vzpomínek, které si docela špatně pamatuju.

Byly tam fotky našeho prvního přespání, kdy už jsme byli pár (tam jsem tě objímal a ty jsi žvýkala žvýkačku a já jsem to vycitil z tvý pusu a mých vlasů...) to, jak jsme ty, já a kluci šli na koncert, ale ztratili se ve městě, to, jak jsme spolu měli na pláži rande (pamatuju si, jak jsi byla vyděšená, že k tobě připluje žralok a sežere tě) je tady spoustu vzpomínek, které jsme společně vytvořili.

Nemohl bych být spokojenější díky tomu zápisníku, jen jsem seděl, usedavě brečel (a to byly slzy štěstí, zlato) a koukal se na fotky a na malé dílky vzpomínek, které jsme si nashromáždili, nemůžu si pomoct a musím myslet na to, jak šťastný jsem byl, že jsem tě měl.

Vážně jsem byl ten nejšťastnější člověk na světě.

Ale k mý smůle jsem to všechno posral.

S láskou, Luke.