Profesoři z Bradavic

1.

"Tý jo, já ti tak závidím," řekl Ron, když mu Harry sdělil, co bude následující rok dělat.

" Víš, že Bradavice mám spíš jako domov, a když jsem uviděl tu nabídku, tak jsem to prostě musel zkusit," zubil se Harry.

" No ale stejně, teprve před rokem jsi vyšel... Nebude to divný? Spousta studentů si tě ještě pamatuje. Myslíš, že tě zmijozelští budou poslouchat?" zamračila se Hermiona. Ten nápad se jí moc nelíbil.

" Uvidíme. Každopádně je to lepší než studovat obor, kterej mi nic neříká," pokrčil Harry rameny. Myslíc na to, že po roce ukončil studium bystrozorské akademie.

" Sice mi tam budeš chybět kámo, ale asi to bude pro tebe lepší," plácnul ho Ron po zádech.

" Díky."

***

Harry se pomalu blížil k hradu. Byl krásný letní den a mladík si tu cestu užíval. Díval se po známých místech a vzpomínal na prožitých sedm let, kdy zde studoval.
Brumbál už samozřejmě věděl, že je Harry na pozemcích, bradavické ochrany jej informovaly, než ho vypustily dál.
Harry vystoupal po známých schodech až do ředitelny. Chtěl zaklepat, ale dveře se samy otevřely.

"Dobrý den, pane řediteli," pozdravil Harry, když vešel.

"Zdravím tě, můj chlapče," usmál se na něj Albus a rukou ho pobídl, aby vzal místo naproti němu.

Harry přisedl a rozhlížel se kolem. Nic se tu nezměnilo. Spousta knih, cinkajících stroječků a udělátek, o kterých byste těžko hádali, k čemu jsou. Moudrý klobouk si hověl na polici a na bidýlku seděl Fawkes.

" Tak jak se máš?" zeptal se Albus.

" Skvěle, jsem rád, že jsem sekl s bystrozorskou školou. Nebylo to pro mě. Tak strašně se mi ulevilo, když jste mi odepsal, že můžu nastoupit," zubil se Harry.

" To jsem rád, vypadáš mnohem lépe, než když jsem tě viděl loni. Dělal jsi mi starosti. Po tom všem," pousmál se Albus.

" Já měl o vás taky strach. Ještěže Snape nakonec dokázal vymyslet lektvar, který vám tu ruku uzdravil."

" Ale kdybys ho ty nezachránil po útoku Nagini, tak by mi nestihl pomoct."

" Ještě pořád se zlobí?" zeptal se Harry opatrně.

" No řekněme, že Severus bude vždycky svůj. Neumí dávat najevo co cítí. A rozhodně nechce být někomu jakkoli zavázán. To, že má u tebe životní dluh, ho bude užírat ještě dlouho. Počítám, že to ho bude chtít co nejdřív splatit."

" Nevím jak, tady mi nic nehrozí," pokrčil rameny. Takže počítám, že do té doby bude nevrlý," povzdechl si Harry.

" Pravděpodobně i potom," pousmál se Brumbál v očích jiskřicky a Harry se zasmál také.

***

Stál shrbený nad kotlíkem a odměřoval kapky výluhu z meduňky. Lektvar na spaní připravoval snad tisíckrát, takže ho již mohl vařit po paměti. Musel ho vyrobit pěknou várku pro Poppy na ošetřovnu. Hlavou mu poletovaly myšlenky.

Kdo asi nastoupí na uvolněné místo profesora lektvarů?

Křiklan po válce nakonec odešel do důchodu a Severus již nemohl učit oba předměty. Bylo toho zkrátka moc. Ačkoli Brumbálovi zprvu tvrdil, že to zvládne, když ale na konci školního roku jel nadoraz již nějaký den v kuse a ani životabudič nepomáhal, řekl Albusovi, že příští rok už lektvary učit nebude. Albus chápavě přikývl a přes léto se vydal hledat nového profesora. Nakonec ho našel, neřekl mu však, kdo to bude. Že prý ať ho nepřipraví o překvapení. Nesnášel překvapení!