Přiblížil se ke mně a položil si ruku na mojí tvář
„p-prosím nech mě, proč po Pytnovi nechceš peníze? "
„protože ty jsi pro něj dražší než všechny peníze a navíc si moc pěkná" a začal mě líbat. Odstrčila jsem ho ode mne
„jo tak jak chceš"
Odešel a asi za minutu se vrátil s nožem v ruce. Šel ke mně a odhrnul mi rukáv na pravé ruce.
„kočko, řekla si o to"
Začal mi nožem do ruky rýt nápis, brečela, křičela sem ale nikdo mi nepomohl. Dědek odešel a přišel někdo novej, toho jsem neznala. Vydesinfikoval a obvázal mi to.
„t-tebe sem ještě neviděla"
„já jsem Bryce je to můj táta, vlastně on z mého pohledu úplně nechutnej ale už s tim nic neudělám"
„aha" furt sem straně brečela
„tak budu ti to chodit převazovat " a chtěl odejít
„počkej, c-co tam mám napsáno
„mafie" a zmizel
Ten rukáv sem si nechala vyhrnutej, nechtěla jsem tu mikinu zašpinit od krve, vim že to je Pytnova nej mikina. Lehla sem si a přemýšlela jestli mě Pay hledá.
/PŘESUNEME SE O TÝDEN DÁL/
Už sem tady zavřená týden, za tu dobu sem pomalu přestala věřit že mě Pay hledá, dědek mě už pět krát znásilnil, dvakrát zbil a jednou zakopal. Bryce je úplně v pohodě jen musí poslouchat dědka, ten nápis na ruce nevypadá dobře, furt to krvácí a bohužel sem tu mikinu zašpinila. Dědek mi taky dovolil 'deník' každej večer píšu vzkazy, složim z nich vlaštovku a potají to vyhazuju z okna, dává mi to alespoň naději že mě Pay najde, teda pokud mě hledá.
/POHLED PAYTONA/
Kate je už týden pryč, furt sme nezjistil kde je, straně si to vyčítám a bojim se že je už mrtvá. Jsem úplně vyřízenej tak si jdu sednou ven, už ztrácim naději. Sedim a vítr přivál nějakej papír. Neřešil sem to takovej papíru je ale uviděl jsem tam své jméno, rychle jsem ho sebral a běžel domů. Sedl sem si a začal číst, kluci i Joanne začaly poslouchat.
Dopis:
Ahoj, nevim jestli mě hledáš ale doufám že jo. Sem zavřená někde v nějaký místnosti, z okna to vypadá jako nějaká opuštěná továrna nebo tak. Peter já mu říkám dědek mě několikrát znásilnil, zbil a zakopal. Doufám že se ještě někdy uvidíme
Navždycky tvoje Kate, miluju tě :)
/Konec dopisu /
Jak sem to dočetl spustili se mi slzy, smutku ale i štěstí z toho že žije
„hej počkej stará opuštěná továrna na konci Karolíny hej to bude ono" řekla nahlas Dylan
hned sem se sebral vzal, zbraně a jeden menší granát a šel sem
„hej bro jdeme stebou"
Asi za hodinu cesty se byly u velký továrny. Kluci šli pozabíjet ty chlápky a já šel hledat Kate.
/POHLED KATE/
Lezim na posteli jak jinak a slyšim výstřely, dost sem se lekla. Ozývaly se furt a furt až sem měla pocit jestli to není jen v mojí hlavě. Najednou přiběhl dědek a zamknul zs sebou
„co se děje?"
„útok od toho zmrda"
Hned mi došlo že myslí Paytona
Vstala jsem z postele a chtěla jít pryč ale dědek mě nečim přetáhl přes hlavu, pak sem viděla jenom tmu ale slyšela strašný rachot a výstřel kus ode mě.
//
Probudila jsem se a sedim na židli uprostřed bílé místnosti, viděla jsem dveře a rozběhla jsem se k nim. Dveře byly odemčené, vešla jsem do místnosti která vypadala jak náš starý obývák. U stolu seděla máma s tátou, rozběhla jsem se k nim a obejmula je.
„c-co vy žijete?"
„bohužel ne"
A pak mi to došlo
„takže já taky ne, můžu tady zůstat? "
„samozřejmě že můžeš ale je to na tobě, máš času dost" a táta prstem ukázal na stěnu. Byl tam Pay jak brečí nad mim tělem a snaží se mě probrat. Začal sem taky brečet
„nezaslouží si abys ho tam nechala samotnýho" přidala se mamka
Zase sem je obejmula
„a kudy se dostanu zpátky?"
Oba ukázali na dveře, já jsem šla k nim chvíli jsem přemýšlela a pak do nich vešla.
_______________________________________
Děkuju moc za 100 přečtení ❤️❤️😎
