Otevřela jsem dveře od Paytonova pokoje a v posteli tam s nim ležela nějaká holka a snad doufám že všem je jasný co spolu dělali, jak jsem jí viděla začala jsem strašně brečet
„e-em Kate prosím, to není promiň jsem strašnej debil"
Chvíli jsem zírala a pak utekla, Payton běžel zamnou ale pak jsem se už neohlížela tak nevim. Bože jsem tak zklamaná jak tohle mohl udělat?! Tak moc jsem ho milovala no vlastně furt miluju i když nevim tedka. Jsem taková kráva to není ani možný.
V parku jsem si sedla na lavičku, brečela jsem a koukala do blba
„em Kate jsi v pořádku?"
Po hlase sem poznala že to je Charli, přisedla si
" ne "
Všechno sem jí řekla, hned mě začala utišovat a nabídla mi že u ní doma můžu bydlet jak dlouho chci, všechno mi půjčí atd.
Chvíli jsem nechtěla ale pak jsem se nechala ukecat.
Charli má krásný dům, prej jako dárek od rodičů, dostala jsem velký pokoj taky s vlastní koupelnou.
„děkuju děkuju ti moc "
A pevně jsme jí obejmula
„vůbec není zač"
Ještě mi přinesla nějaké její oblečení které si můžu půjčit. Dala jsem si horkou vanu a snažila jsem se relaxovat a nemyslet na to ale nešlo to. Payton mi furt psal i volal.
//
'zlato promiň, mrzí mě to už se to nestane' 'jsem debil, vrať se prosím'
'kde jsi? mám o tebe strach'
//
A takovej zpráv tam jsou desítky. Vůbec sem neměla sílu mu odepsat tak sem jen hodila zobrazeno a dala režim nerušit. Zapadla jsem do postele a do pár minut úplně vituhla.
/u Charli už bydlím čtrnáct dní a furt sem Pytnovi neodepsala i když mě furt otravuje/
Je pátek ráno, další nudný a zklamaný den. Je mi strašně špatně a nevim z čeh-
Aa zvracela jsem zase jako poslední tři dny asi jsem něco špatného snědla
„Kate tobě je zase špatně? "
„jo ale ne tak jak včera"
„nekecej, obleč se a jedem k doktorce"
„aah dobře "
Včera si mi tam nechtělo ale taky nechci aby mi bylo špatně myslim že to s Payem stačí.
„eeem takže co vás trápí?" ptala se doktorka. Řekla jsem jí všechno a ona mě začala vyšetřovat
„takže gratuluju maminko jste v druhém týdnu těhotenství"
„c-cože to nejde"
„ale ano " koukla jsem se na Charli nešťastným pohledem. Jo ano nebyla jsme k vám zcela upřímná, s Payem sme spolu jednou spali. Doktorka mi ještě něco říkala ale už jsem moc nevnímala.
V autě jsem začala brečet a při tom jsem koukala na fotku ultrazvuk no vlastně mám dvě
„Char to je strašnej průser, co mám dělat?"
„no na potrat nechceš ne?"
„ne to fakt ne"
„tak pokud to nechceš říkat Paytonovi tak nemusíš já ti s mimčem straně moc ráda pomůžu"
„jsi skvělá, děkuju "
Doma nabo spíš u Char sem si vymyslela plán a teď jí ho jdu říct tak snad bude souhlasit
„takže Charli můj plán zní takto"
Char se usadila a začala pozorně poslouchat
„až Payton půjde pryč z domu já tam půjdu napíšu mu vzkaz a dám mu k tomu ultrazvuk, odstěhuju se z Karolíny do Ameriky a tam budu vychovávat moje dítě a ty jestli chceš tak se můžeš odstěhovat semnou "
„hmm jo to zní dobře aaaa jedu s váma"
Začala jsem se radovat, konečně nejsem tak smutná.
_______________________________________
Předposlední část 🐢
