Zahrádky pomaličku mrzly,
Však on pohlédl na tu svou,
Kdež se rostlinky probouzely,
A zabalil se dekou květinnou.
Jarní vnitro se v něm malovalo,
Když vnějškem zima zuřila.
Jemu se křídel dostalo,
Jež ho hned do nebes vznesla.
Stoupal a stoupal,
Na obloze jak anděl létal,
Malíř barvami na ní nešetřil,
Každé zeleni okras dokreslil.
Mráčky letěl ladně,
Ladně jak holubice,
„Máš smůlu, zimo,
Mne se nezbavíš lehounce."
