Z rána se probudím,
Lepí se mi už víčka.
Než je vůbec odlepím,
Uplyne už půl hodinka.
Ráno se mi moc nechce,
Ale vždyť prší přece.
Slunce taky ještě dospává,
Nebo mu jen déšť prostor nedává.
Cítím slabost a zmatení.
Kolikátého se věci dějí?
V hlavě mi třeští ještě noční znění,
A myšlenky se mi nepojí.
Ráno vstanu a nohy na zem položím.
Svoje myšlenky krok sun krok.
Okolí si raději nevšímám,
Leju si mléčný potok.
Nechci se dívat, nechci,
Nesmím se dívat, nesmím,
Nechci to slyšet, nechci,
Nesmím ho vidět, nesmím.
Břitva do mě řeže,
sotva ji už slyším.
K smrti mi uši doluje blíže.
Teď slepotě čelím.
Pláč a vztek a zmatek,
Kdo se má v tom vyznat?
Jsem jen pouhý zmetek,
Mám se vztekat, nebo jen plakat?
Do boltců mi ryje díry,
Už ne, prosím, už ne.
Už to nesnesu do takové míry,
Naštěstí už odprahne.
A já nevím, co dělat.
Vztekat se nemůžu,
Čeho se pak vzmůžu?
Očního likéru si nalévat.
